>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Vše začalo projížďkou na kole po Českém Ráji. Blbě jsem spadnul a začalo mě bolet zápěstí. Druhý den se ukázalo, že mám naštípnutou člunkovou kost v zápěstí. Diagnóza – 3 měsíce sádra. Nic moc. Za dva dny jsem to zkusil na inlajnech a docela to šlo, ale stále mě z nich bolí záda. Tak jsem to začal zkoušel s během a taky to šlo, akorát mě začaly bolet svaly u ramene a krku – sádra něco váží :-)

Výhodou je, že poslední týdny neprší, takže se ani nemůže rozmočit. Navíc mi sádru zkrátily pod loket, tak je to o něco veselejší. A kdyby náhodou napadl sníh, tak s jednou hůlkou se dá taky lyžovat.

V práci

Světový pohár v orientačním běhu se konal pouze pro reprezentanty jednotlivých zemí. Pro ostatní byl k dispozici republikový žebříček.

Zázemí bylo situováno do libereckého areálu ve Vesci, kde se před 2,5 lety konalo MS v klasickém lyžování. Kdo se díval v tyto dny na ČT4, tak mohl vidět na mapách klikatice jednotlivých závodníků přímo v čase. Pro nezasvěcenou veřejnost mohlo být zajímavé, kolika různými postupy se lze mezi kontrolami pohybovat. To vše se odehrávalo v dopoledních hodinách.

Odpoledne jsem vyrazil do terénu i já. Sice mě částečně sklátila viróza, ale když bylo tak nádherné počasí, proč toho nevyužít. Sobotu celkem dobré, v neděli jsem byl rád, že jsem to doplácal do cíle.

Trasa sobota

Trasa neděle

Když se ohlédnu zpět, tak to byla marnost nad marnost.

Doznívající výron kotníku, hrubé chyby v lese, spuštění krve z nosu, střevní potíže. Výsledek nepřekvapující – postup se nepovedl.

Alespoň jsem si na zámku v Bečově nad Teplou prohlédl Relikviář svatého Maura, který je druhou nejvzácnější památkou v ČR po korunovačních klenotech. Podle místních je ale nejvzácnější ze všech.

Trasa

Zámek v Bečově

Potřeboval jsem naběhat nějaké kilometry a nechtělo se mi začínat kopcem, tak jsem vyjel do Jizerek busem. Ten byl narvaný k prasknutí. Na Kristiánově jsem zjistil proč. Konala se tu Mariánská sklářská pouť, takže davy, převážně důchodců, věděly co s dnešním dnem. Chvíli jsem pokoukal a běžel dále. Překvapilo mě, že oplocení kolem přírodní rezervace Na Čihadle, které tady stálo odnepaměti, je zbourané, tak jako malá rozhledna uvnitř. Měl jsem čas, tak jsem proskákal suchou nohou skrz rašeliniště a udělal nějaké fotky. Počasí bylo nádherné a kolem mě se proháněly tlupy cyklistů. Podle času už jsem nestíhal bus z Bedřichova, ale věřil jsem si, že stihnu MHD v Rudolfově u elektrárny. Bohužel. Měl jsem starý jízdní řád a tak chtě nechtě jsem pokračoval do Liberce. Pocity stejné jako v závěru maratónu. Myslel jsem, že nedoběhnu, ale co mi zbejvalo.

Trasa (170 min / 30,2 km): Hrabětice,kaplička – Josefodolská přehrada – Kristiánov – Na Čihadle – Tetřeví boudy – Krásná Máří – Hřebínek – Gregorův kříž – Rozcestí u Nové Louky – Vládní – kanál – Rudolfov,elektrárna – Mlynářův kámen – Lesní koupaliště – ZOO – Na Jezírku

Josefodolská přehrada

Kristiánov

Jezírka Na Čihadle

Po dlouhé době trochu delší běh. A bylo to tak akorát. Možná mě zachránila čtvrthodinová pauza na Hřebínku – po hodině běhu.

Výsledek: totálně ztuhlé nohy a opět se v závěru ozval kotník, na kterém jsem měl výron.

Trasa: 110 min / 20 km – Česká Chalupa – Maliník – kanál – Černá Nisa – Rozcestí u Nové Louky – Gregorův kříž – Stará Hejnická – Hřebínek – Bílá kuchyně – Olivetská hora – Závory – Rudolfov, elektrárna

Nedaleko Černé Nisy

Pro zájemce cyklistiky: naše cyklojízda z poloviny května je zdokumentována také na tomto webu: http://www.nakole.cz/clanky/840-cyklotrasa-odra-nisa.html . Byly zde použity i 2 moje fotky.

S kolem a inlajnama to zatím nebylo tak horký, jak jsem si představoval. Z nedostatku času to byly projížďky po Liberci kolem 20 km a na inlajnech jsem ujel max. 16 km, když po 10 km mě začaly bolet záda. Sportování jsem protkal každoročním srazem z vojny. Tentokráte bylo centrum v Trávníčku. Kvůli popadaným stromům jsme málem nedojeli, ale pak už bylo vše OK.

Tornádo řádilo u Sychrova

Čekání na prohlídku pivovaru na zahrádce Svijanské hospody

Takhle náročné pětidenní OB jsem naposledy běžel před 18 lety v Hradčanech u Mimoně. Shodou okolností jsem běžel taky kategorii H21E se 4-mi klasickými tratěmi a jednou krátkou tratí. Tratě byly pěkné, ikdyž někdy zbytečně kopcovaté. O to víc náročnější, když jsem za červenec přibral 3 kila. Nějaké chyby jsem dělal, ale bylo to způsobené hlavně tím, že místo do mapy jsem často koukal, kam dopadá noha s ne úplně zdravým kotníkem. Mé časy se pohybovaly mezi 107 a 115 minutami krom prostřední krátké etapy.

Po každé z prvních třech etap, kdy jsem měl na starosti Adélku, jsme se byli podívat po okolí a docela se jí líbila návštěva Sklářského muzea v Novém Boru a Pekelných dolů nedaleko Lindavy.

Teď se těším, že si od běhu odpočinu a začnu nabírat sílu na kole.

Výsledky zde.

1.etapa

2.etapa

3.etapa

Doběh 3.etapy v mém retrodresu :-)

4.etapa

5.etapa

Se zatejpovaným kotníkem jsem vyrazil na závody. Počasí sice nepřálo, ale bohatě to vynahradil krásný jizerskohorský terén s množstvím žulových skalek. Loni na mistrovství ČR se mi zde vůbec nedařilo, za to teď to bylo mnohem lepší. Co se týká fyzičky, tak po měsíci nicnedělání to byla bída, která se každým dnem stupňovala. Běhání s kopce kvůli přetrvávajícímu výronu kotníku taky nic moc.

Výsledky zde.

1.etapa

2.etapa

3.etapa

Po delší odmlce způsobené zraněním jsem si šel zaběhat na rozhledny. Byl jsem nakonec rád, že jsem doběhl.

Bohužel na začátku července jsem letos již podruhé spadl s kola – tentokrát silně naražená žebra. Jakžtakž jsem se z toho dostal, ale na fotbálku tuto sobotu jsem si udělal výron kotníku a silně narazil zápěstí, takže jsem odsouzen čekat, až se dám zase dohromady.

Po delší době opět otevřená rozhledna Bramberk

Louka mezi Bramberkem a Slovankou

Trasa

Kvůli podvrtnutému kotníku jsem vůbec neběhal, jen trochu popojížděl na kole. Navíc jedna přeháňka stíhala druhou. Ve čtvrtek jsem využil částečného volna, kdy jsem navštívil transfůzní stanici a daroval plazmu. V 11 hodin jsem sedal na kolo a vyrazil směr Český Ráj. Ještědský hřeben mi dal docela zabrat, ale pak už to byla pohoda – více jasno než polojasno a málo aut na silnicích, které jsem projížděl v době, kdy lidé jsou většinou v práci. Dnes to stálo za to!

Opalovačka v Libošovicích

Trosky od Malechovic

Trasa (4,5 h / 109 km): Liberec – Dlouhý Most – Záskalí – Hodkovice n.M. – Kohoutovice – Trávníček – Libíč – Mohelnice n.Jiz. – Mnichovo Hradiště – Kněžmost – Branžež – Srbsko – Rytířova Lhota – Libošovice – Malechovice – Mladějov – Zámostí-Blata – Pařezská Lhota – Prachov – Pařezská Lhota – Střeleč – Újezd p.Tr. – Ktová – Radvánovice – Sedmihorky – Pelešeny – Turnov

Namlsán minulou sobotou (taky byla krátká trať) jsem se těšil na další orientační závody a v duši doufal v hodně solidní výsledek.

Abych si prohlédl Velké Meziříčí, kde jsem nikdy nebyl, jsem vyrazil z Liberce už v pátek. Po probuzení jsem procestoval zajímavá místa města a vydal se na odpolední start do 6 km vzdálené Nesměře.

Už na tréninku těsně u startu se mi podařilo zabloudit. Na 1.kontrolu nejistě, ale pak v pohodě. Jenže na 5. kontrolu jsem se úplně ztratil a jen díky závodníkovi jiné kategorie jsem ji objevil. Poté další hledání na devítce a chybka u desítky. Tam jsem v mapě přehlédl průsek. Chaotický výkon vyvrcholil seskokem ze skály, kde jsem se domníval, že je kontrola. Ta nikde, za to podvrtnutí pravého kotníku do vnitřku způsobilo pekelnou bolest. Traverz na čtrnáctku byl šílený, ale do kopce to jakžtakž běžet šlo. Další chyba sedmnáctce už mě ani nepřekvapila. Konečné 12.místo z 33 závodníků není špatné, ale taky nic moc.

Po doběhu mi zdravotnice kotník namazala Dolgitem a stáhla, ale v neděli ráno to bylo stejné jako v sobotu, takže nemělo smysl běžet A-finále, což mě mrzelo.

Informace o závodech zde.

Radnice

Synagoga slouží jako vietnamská tržnice

V zahradách zámku

Dálniční most (vlevo zámek)

Kostel sv. Mikuláše

Největší z 5-ti zvonů

Trasa

Přeskočím pár akcí a dostávám se k vydařené sobotě. Vše začalo už ráno, kdy jsem Drbikovi vezl hřebové boty na Marathon Nisa (závod na kánoích), který absolvoval s Vokounem. Při té příležitosti jsem na kole objížděl mosty, dělal fotografa a dával potřebné informace o rozestupech ostatních posádek. Z Proseče nad Nisou až do Liberce to trvalo 2 hodiny. Další 4 hodiny byly před nimi. Poté jsem se rozloučil a chvátal na vlak směr Turnov. Z Turnova vlakem do Libuně a na kole přes Prachovské skály do rekreačního střediska Pařez (dříve LIAZ).

Počasí bylo pekelně teplé, takže pro mě ideální stav. Začátek závodu jsem běžel v pohodě a stupňoval tempo až do 8.kontroly. Zde jsem udělal drobnou chybku. Na další kontrolu to byl masakr – v zelené změti houští jsem se prodral až ke kontrole. Šílenost – jsem rád, že jsem si někde nevypíchnul oko. Pak chvíli pohoda a následovaly kontroly opět v zelené buši. Závěr ve skalkách už byla lahůdka, kde jsem „ťukal“ jednu kontrolu za druhou.

Super výsledek zde v kategorii H21B.

Pohoda před startem...

...při běhu za Poštovním náměstím...

...při jízdě u Stavokombinátu.

Koupaliště Pelíšek – zde jsem se před 10 lety koupal

Skály nedaleko Pařezu

Vítězné gesto při vyhlášení

Trasa (světle žlutá má být ve skutečnosti světle zelená – chyba skenování)

Článek se týká orientačních závodů v Mostku nedaleko Dvora Králové nad Labem. Mohlo to být samozřejmě horší, ale i tak. Mapově to nebylo nějak slabé, ale fyzicky bída. Asi ještě vyčerpání po maratónu, který jsem absolvoval před 6-ti dny. Od té doby jsem byl jednou na inlajnech a dvakrát na kole. Po startu to šlo, ale pak se mi podařilo za 5.kontrolou podvrtnout levý kotník do vnějšku, což se dalo v pohodě rozběhat. Na 6.k. se mi zpustila krev z nosu, za 9.k. jsem si opět podvrtl levý kotník. Za 13.k jsem si podvrtl tentokráte pravý kotník ale do vnitřku – a to jsem myslel, že to vzdám. Nějak jsem to dopajdal i přes střevní potíže od 16.kontroly.

Nevalný výsledek zde v kategorii H21C – 24.místo.

Trasa

V rámci pracovní náplně jsme se s kolegy a dalšími „dotčenými“ zúčastnili konference týkající se cyklostezek a cyklotras v okolí řeky Nisy. Mezinárodní akce byla podpořena zejména ze strany německých kolegů. Po zajímavých přednáškách jsme vyrazili z Hrádku nad Nisou do nedaleké Žitavy, kde se mohou cyklisti cítit docela bezpečně. Z vlastní zkušenosti vím, že se k tomu blíží třeba Pardubice.

Trocha občerstvení

Před startem u Městského úřadu

Cyklopruhy v Hrádku nad Nisou

Na Kristýně

Cyklopruhy v Žitavě

První zmínka dnešního článku patří Bratru-Atletovi, který zlepšil osobák o téměř 20 minut na 2:56:02. Tomu říkám fakt dost dobrej výkon.

Oproti loňskému roku jsem běhal tratě kolem 30 až 35 km, dokonce jsem si koupil nové boty na asfalt, ale pořád to nestačí. Zlaté výběhy kolem 40 a 50 km při někdejších kontrolách autobusových zastávek.

Tentokrát to začalo už v sobotu po probuzení. Měl jsem pocit, že asi nepoběžím. Po neděli se to o něco vylepšilo. Navíc jsem byl nevyspalý – prostě nic moc. Už na 10. kilometru mě začaly tuhnout stehna, ale i tak jsem držel stejné tempo. Na 26. zatuhly stehna úplně. Na 28. km už šly do křeče. Od 35. km to byla bída s nouzí. Davy závodníků se kolem mě začaly míhat – vůbec mě to nebavilo, říkal jsem si, že to je dnes za trest. V závěru jsem se ještě vzchopil a celkově měl lepší čas oproti loňsku, ale nespokojenost.

Porovnání tabulek 2011 / 2010

Pohled na Karlův most

...ale ti dobří jen výjimečně, jednou za čas. A mně se povedlo „porazit“ Bratra-Atleta, ale jen kvůli tomu, že zabloudil. Mohli za to pořadatelé, kteří nezajistili, aby při seběhu závodníků s kopce čekal na křižovatce jeden člověk, který by zamezil naběhnutí znovu do okruhu, který už se jednou běžel.

Po včerejšku mně opět trvalo, než jsem se rozběhl – půlka trati. Po výběhu na náhorní plošinu to bylo lepší a na technické pasáži, kterou byla uzounká pěšinka s krátkými seběhy a výběhy, to byla paráda. Při 100 metrovém seběhu se mi podařilo minout hned 3 závodníky, které už jsem před sebe nepustil. Nakonec jsem s výkonem celkem spokojený a umístění v polovině závodníků také není špatné.

Výsledky zde.

Trasa

Rozhovor s pořadateli stejně k nezaloudění nevedl

Konečně klasická trať – něco pro mě. Ale chyba lávky. Prvních 30 minut jsem se nemohl rozběhnout. Nestíhám protahovat a stehenní svaly jsou na pokraji komatu – úterý běh, středa inlajny a čtvrtek zase běh; no a páteční volno už to nezachrání!

Drobné půlminutové až minutové chyby se našly, ale jinak jsem se skvěle proběhl v náročném terénu Lužických hor.

Výsledky zde.

Trasa

Necelá hodinka a půl dnes stačila na proběhnutí. Od začátku až na Prosečskou rozhlednu nás doprovázel májový deštík. Teplota byla ideální. Z rozhledny na Císařském kameni jsme se rozhlédli po Jizerských a Lužických horách a přes Český Ráj už začali vyhlížet nezadržitelně se blížící Pražský maratón.

Prosečská rozhledna

Už se krajina zelená

Trasa

Převýšení

Letos teprve druhý orienťák a opět krátká trať. Tentokrát jsem si vybral kategorii náročnějších příchozích, která stála 100 korun. Kdybych běžel mou obvyklou kategorii, tak bych zaplatil skoro 3x tolik! Navíc jsem mohl vystartovat, kdy jsem chtěl.

V průběhu závodu mi postupně docházely síly, ale není se co divit – v úterý jsem byl na transfůzce darovat krev, ve středu projížďka na kole po Liberci a ve čtvrtek projížďka po Českém Ráji. Navíc bylo nezvykle teplo a organizmus se s tím ještě nevyrovnal.

Sice jsem dělal chyby, hlavně odběh od 1.kontroly, ale jinak to bylo příjemné zpestření tohoto týdne.

Trasa

Po 2 letech s Jirkasem z vojny zase na kole. Jelikož jsme se dlouho neviděli, tak jsem potřebovali pořádně pokecat, takže zastávek na občerstvení bylo více než obvykle. Kvůli tomu jsme toho moc nenajezdili a na Kozákov nakonec nejeli. Jedna ze zastávek byla Na Špici. A jak pravý pořekadlo: „Na zelený čtvrtek zelené pivo“. Nepříjemná situace nastala před Obcí Rakousy. Na štěrku jsem píchnul a všiml si toho až po půl kilometru, takže duše byla na maděru a když jsme po více než hodině opravování mysleli, že je vše OK, tak jsem po 100 metrech měl zase vyfouknutou duši. Už nebyl morál na opravu, a tak jsem jel po ráfku až do Turnova!

Trasa ( 1 h 15 min / 29 km ): Turnov – kolem Stebenky – Bělá – Na Špici – Koberovy – Besedice – Loučky – Klokočí – Rakousy – Zrcadlová koza – Turnov

Na zahrádce Penzionu Loktuše (Na Špici) u zeleného piva