>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Měl jsem promyšleno, jak ve 14 hodin vyběhnu z práce a přes Milíře a Černou studnici oběhnu Jablonec zpět do Liberce. Počasí super. Nápad postupem času začal mít šrámy. Před koncem pracovní doby jsem od šéfové dostal úkol, který jsem měl splnit okamžitě. Takže jsem nakonec vyběhl v 17 hodin. Nic nebylo ztraceno. Přeplánoval jsem to na Milíře – Rychnov – Hodkovice – Javorník – Liberec. Tramvají jsem dojel do Vratislavic a po žluté TZ se vydal na Milíře. K dobru jsem si přidal Císařský kámen. Od Milířů jsem to vzal po červené TZ do Rychnova u Jablonce nad Nisou. Tam jsem zjistil, že se mi protrhla ponožka a nějaká nečistota rozedřela kotník. Doběhl jsem ke známému Krácovi pro náplast, ale stejně to nebylo ono. Raději jsem jel autobusem do Jablonce nad Nisou. Zde mi těsně ujel náhradní autobus do Liberce (výluka tramvají), když jsem hledal nástupní stanici. Takže naštvaný jsem počkal na další.

Dnes to nevyšlo, tak snad příště!?!

Trasa

Tentokrát jsem vyrazil sám. Z Bedřichova jsem se k Hřebínku přesunul běžecky a v 16 hodin jsem mohl začít. Ze začátku to šlo dobře, ale s přibývajícím časem začaly křehnout ruce a borůvky mi začaly vypadávat na zem. Po 2,5 hodinovém úsilí, kdy už byly ruce úplně promrzlé, jsem sebral 3 litrovou sklenici a s 2/3 obsahem upevněným novinami (aby borůvky neposkakovaly) jsem vyrazil zpět do Liberce. Nebyl to klasický běh, ale takový opatrný, aby se z borůvek nestala kaše.

Trasa

Původně jsem chtěl vyrazit na přespolní běh Tanvald-Spálov konaný na paměť tragicky zahynulých cestujících při srážce vlaků v roce 1990. Zatuhlé svalové ústrojí ze středečního běhu naznačuje, že bych tam byl do počtu. Raději se vydávám na pohodový běh dle vlastního tempa a středeční pískovce měním za žulové kameny. Z České chalupy vybíhám na Maliník, odkud na mě čeká rovinatý a zvlněný terén. Část trasy volím po cestách, kde už jsem dlouho nebyl. A nepoznávám to. Z pasek se stal téměř les. Konečně začínají Jizerky zarůstat po vykácených stromech napadených před 20 ÷ 30 lety napadených nenasytným kůrovcem a imisemi z Polských elektráren. Nikoho nepotkávám – turisti a cyklisti ještě vyspávají. Před Hřebínkem se vrhám na obrovské borůvky. Je jich tady neskutečně mnoho. Přibíhám na Poledník. Zde začíná delší seběh až na Oldřichovské sedlo. Je 10 hodin a vyhlášená hospoda U Kozy otvírá až za 2 hodiny. Začínám míjet skupinky dětí a dospělých. Začínají mě pronásledovat jejich psy, utíkám jim. (Teď jsem si vzpomněl, že ve středu mě honil kůň, když jsem probíhal u Lysé skály ohradami. Ale nedohonil.) Kochám se nádhernými útvary žulových skal. Sbíhám na Albrechtické sedlo a v hospodě Kančí vrch se občerstvuji. Ještě několik set metrů a už jsem tam – u větrných elektráren. Z okna práce na ně koukám dalekohledem, a tak jsem je taky chtěl vidět zblízka. Jsou to obři. Taky je zde mezi stromy ukrytá zřícenina bývalého větrného mlýna. Pokračuji na Wothanburg, což je replika středověkého sídla. Od hlídkujících kluků se dozvídám, že se staví už 8 let a ve výstavbě se stále pokračuje. Měním plán a místo do Krásné studánky na MHD dobíhám do Chrastavy. Autobusem se dostávám do Liberce. Dnes se den obzvláště vydařil i díky téměř bezmračné obloze.

Bezmračný den (pohled od Skalní brány)

Skalní brána

Větrníky z dálky

Větrníky z blízka

Zřícenina mlýna (složeno ze dvou foto)

Wothanburg

Trasa

... ale nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř.

Začátkem týdne jsem si naplánoval kontrolu autobusových zastávek mezi Doksy a Novým Borem. Zvolil jsem delší trasu s ohledem na rovinatý terén. V 9 hodin vybíhám z vlaku a obíhám Doksy. Pak se jdu podívat na Jarmilinu skálu u Máchova jezera a z tabulky se dozvídám, že jezero bylo před 100 letu o polovinu větší a výška hladiny sahala o 2 metry výše! Podmáčenou cestou podél železniční trati se dostávám do Provodína. Kousek odtud navštívím Lysou skálu. Výstup na vrchol je jen pro obratné sportovce, jelikož prudký čedičový sráz neskýtá mnoho jistoty. Ještě, že je sucho. Na vrcholu poletuje vzácný otakárek a kolem dokola je nádherný rozhled. Pokračuji přes Srní a kolem Kraví hory do Zákup. Mám sice za sebou kolem 30 km, ale síly mě rychle opouštějí. Začínají drobné kopečky a v hospodě U sedmi trpaslíků nedaleko Sloupu v Čechách zastavuji na další občerstvení. Trpaslíků je uvnitř nespočet, ale Kofolu nemají. Zbývá několik posledních kilometrů, nohy těžknou a čas do odjezdu autobusu se krátí. Po dalších zastaveních na občerstvení dobíhám vysílen zbytek trasy po frekventovaných silnicích až na autobusové nádraží. 15-ti minutovou rezervu využívám k návštěvě nádražky. Její osazenstvo na mě nechápavě kouká, když vidí bíle zasolenou šusťákovku a kapky potu na čele. Od jednoho stolu se ozve: „Co se honíš? Sedni a dej si pivo, tady je dobře." To uhodil hřebíček na hlavičku. Usedám a 12° Březňák do mě padá jak Němci do krytu. Jednoho lahváče si beru do autobusu. Z okna koukám na ubíhající krajinu a přemýšlím, kam vyrazím příště.

Jarmilina skála

Lysá skála

Vrchol dobyt

Přírodní památka a okolí

Příliš rychlá jízda se nevyplácí

Skalka nedaleko Srní

Pískovcová kaple u silnice Zákupy – Svojkov

Skalní masivy u Svojkova

Trasa

Osobní rekord má 3:13:40. Nikdy maratón nevzdal! Předloni vykázal Krejsa rekordní bilanci: celkem 148 závodů, z toho 42 maratónů a 3 ultramaratóny. Zvládl i maratón na Jungfrau, kde z údolí vyšplhal až pod ledovec do 2190 metrů. Při Liptovském maratónu končil s omrzlinami.

Jak jsme byli na borůvkách II – 19.8.2007

V sobotu výběh a v neděli výlet, tak to má být. V Jizerkách je chladno, a proto by mohly být ještě nějaké borůvky na keříkách. Ze začátku bylo vše otrhané, ale čím dál od civilizace, tím více borůvek. Nakonec jsme došli na konec Kanálu a začali se sběrem. Adélka sice měla plecháček, ale sbírala stejně jenom do pusy. Když ji to přestalo bavit, začala sbírat různé prašivky do pytlíčku. Děsně ji to bavilo. Naštěstí nic neochutnávala. Nasbírali jsme sice jenom 2 litry, ale aspoň něco. Hlavně, že se výlet vydařil.

Borůvek bylo na Kanále poskrovnu ve srovnání s lesy v okolí Hřebínku

V sobotu v 7:30 vyrážíme s bratrem-atletem z Liberce do Bosně u Mnichova Hradiště. Za svěžího rána při 12°C začínáme ukrajovat kilometry a poznávat neznámá a nám už zapomenutá zákoutí Českého Ráje. Jediný úsek běžíme mimo cestu po sklizeném poli pokrytém rosou a trochu namáčíme boty. Z Nové Vsi u Branžeže míjíme po levé straně pískovcové útvary a po pravé straně zarůstající Drhlenský rybník. Dle mapy se zkrátil za 20 let o 100 metrů! Přes Kamenici a Dobšín sbíháme pěšinkou do údolí Plakánku. Běžíme kolem chalupy komika Pepy Dvořáka cestou lemovanou „nekonečnou" skupinou skal a před námi se objevuje husity nikdy nedobitý hrad Kost. Za Srbskem nás čekají další spletité pískovcové masivy s modlitebnou Hynšta a skálou Kobylí hlava. Sbíháme do Příhraz ke koupališti a znovu otevřenému občestvení. Prudkou cestou se dostáváme na vrchol Příhrazských skal a k restauraci Krásná vyhlídka. Pokračujeme po ochozech skal a Studeným průchodem až na Drábské světničky. Po červené turistické značce dobíháme na Valečov a k autu. Pěkných 30 km jsme zvládli pohodovým tempem za necelé 3 hodinky. Dnešní den byl vydařený i z toho důvodu, že většina trasy vedla ve stínu lesních cest a vynechala vyprahlé cesty sužované nezdolným sluncem.

Trasa

Hrad Kost

Ihned po práci nasedám na autobus, který mě vyveze na periferii města. Stoupání mě nepřekvapuje, za to Výšina, která před pár lety sloužila turistům k posezení, vypadá žalostně. Stoupám dál. V lese jsou stále ještě zbytky neodklizených polomů po ničivém únorovém orkánu. Jsem u cíle a jdu okouknout nově otevřenou nekuřáckou hospodu. Testuji Svijanskou 11°, ale je nějaká vodová a cena 20 Kč mě překvapuje. Sbíhám do Liberce okolo ZOO. Návštěvníků je dost. Upaluji zpět do práce pro věci a mířím domů na večeři.

Trasa

Ve středu začala 1. etapa orientačních závodů v náročném terénu pískovcových skal na Kokořínsku. Na těchto závodech reprezentují OK Harcov 3 závodníci – Jirka Martan a manželé Vokurkovi. Zatím se jim daří se střídavými úspěchy. Jelikož pořadatelé nezachytili ani jednoho HARčlena v akci, nabízím foto spolukolegy při našich trénincích a bydlícím v Liberci.

Vítěz nejprestižnější kategorie H21E – Bajeřík

Je dobré si pracovní dni zpestřovat nevšedními zážitky. A to se stalo pro mě i dnes. S bratrem-atletem jsme vyrazili autem do Hejnic a od chrámu Navštívení P. Marie vyrazili po červené TZ do prudkého kopce. Tříkilometrový výběh jsme zvládli s přehledem a odměnou byl nádherný rozhled po kraji. Pokračovali jsme k vodopádům. Po cestě jsme v lese zahlédli majestátný pravý hřib. Večeře z houbových řízků jak vyšitá. Po Štolpišské silnici jsme sklesali přes Ferdinandov zpět do Hejnic. Hodinka strávená provětráním hlavy v bukovém lese naplno občerstvila mozkové buňky unavené každodenním pracovním vypětím.

Štolpišská silnice postavená v roce 1891

Trasa

Pěkné prázdniny v Českém Ráji byly, jsou a pravděpodobně i budou zpestřením letních prázdnin. Tyto orientační závody jsou „kousek za barákem" a ať je vedro nebo zima, vždycky jsou fajn. Téměř pravidelně se zúčastňuji a těším na pískovcové skály, které se rozprostírají na rovině (Kančí Zoubek) nebo v kopcích (Kacanovy, Kost). Tentokrát to byla nečekaně Drábovna, kterou považuji za mapařsky jeden z nejtěžších terénů v republice a nová mapa Chocholka u Bukoviny.

Ač jsem byl neobyčejně ve střehu, stejně jsem se nevyvaroval chyb (hlavně 15. kontrola a běh z 15. na 19. kontrolu), ale krásné 13. místo z 43 závodníků v H21E mě potěšilo. Následoval rychlý přesun na Bukovinu. Tři hodiny do startu jsem využil k doplnění tekutin a nasycení žaludku a jako mlsku jsem si dal slaďounké hrušky a ostružiny. Odpoledne se závodilo na mapě 1:4 000. Ani ne měřítko, ale téměř neviditelné cesty mě natolik vykolejily, že jsem se ze 3. kontroly dostal na 5. a pak z 10. na 12., čímž bylo prakticky po závodě.

V neděli se závodilo opět na Drábovně. Bedlivé pozornosti stejně unikly nějaké detaily, takže chyb bylo docela dost, ale přesto jsem skončil v první půlce závodníků. Už teď se těším na PP 2008.

1. etapa

2. etapa

Jelikož večer člověk už nic nevymyslí, tak jsem se vydal nazdařbůh ulicemi. To se potom divíme, co všechno se za tu dobu v okolí stalo – kde co ubylo a přibylo. Cyklostezka u Nisy byla tentokráte prázdná. Lampy se pomalu začaly rozsvěcet a přes ulici přebíhá ježek rychlostí blesku. Naštěstí ho kvílející motorka nestihla přejet. Tentokrát to vyšlo.

Tudle mi jednou bratr-atlet zavolá, že bychom si mohli jít zaběhat. Svoluji a vymýšlím trasu po Českém Ráji a hrubý odhadem  mi vychází 25 km. Jak se později ukázalo, můj odhad nebyl úplně přesný.

Dojedeme do Turnova k Plusu a zdoláme ostrý kopec na Hlavatici. Pokračujeme teplým ránem bez lidí lesem přes hrady a zámky ke Krčáku a Vidláku. Dalším kopcem vystoupáme k Troskám a blížíme se k dalšímu rybníku nedaleko Mladějova. Na Nebáku zjišťujeme, že po 2 hodinách běhu nejsme ani v půlce. Přehodnocujeme trať a vynecháváme Kost. Čertoryjským údolím se vracíme zpět. Bratru-atletovi docházejí síly a v duchu mě jistě proklíná. Jsme na cestě již 3 hodiny. Vidina Kofoly ho drží nad vodou. Na cestě mezi Hrubou Skálou a Valdštejnem míjíme davy lidí. Po 3,5 hodinách dobíháme zpět k autu u Plusu. Bolí mě solidně nohy. Bratr-atlet srovnává dnešní výběh s Lineckým maratónem, který chtěl původně vzdát.  

Nakonec ho uklidňuje vychlazená Kofola.

Jo, 2x měř a jednou řež. 33 (a po zkrácení) se nerovná 25!!!

Trasa

Potřeboval jsem změnu, a proto jsem dopoledne nasedl na bus č. 18 Liberecké MHD a dojel na Českou Chalupu, čímž jsem ušetřil mnoho desítek výškových metrů. Odtud jedno velké stoupání na Maliník a už jsem byl na „placatých" Jizerkách. Naprostý klid na lesní cestě a všude kolem spousta borůvek. Na Hřebínku a Nové Louce jsem se občerstvil. Na turistických cestách se to hemžilo cyklisty i přesto, že není víkend. Asi je to prázdninami a dovolenými. V pohodě jsem seběhl zpět do Liberce. Výběh jak má být.

Trasa