>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Dne 27.2.2008 se narodilo Lucii Štemberové druhé dítě, tentokráte vytoužený syn. Stalo se tak ve 14:45 hodin. Otec zářil radostí. Je to Vítek – 49 cm – 3,15 kg.

Tak ať Ti to za několik let pořádně běhá!

Po „ pražském převratu", kdy byl vyměněn prezident organizačního výboru už horké hlavy trochu ochladly. Plno dobrovolníků se mezitím odhlásilo z pořádání MS 2009. Já jsem se nemusel rozhodovat. Sice bych rád viděl Kumpošta ve vedení, ale kvůli němu jsem se tam nehlásil, tak se přece nebudu odhlašovat kvůli tomu, že nastoupila Katka Neumannová.

Jako dobrovolník jsem nastoupil na pomoc už v lednu, kdy závody Kontinentálního poháru byly zrušeny a pořadatelství bylo využito při závodě Českého poháru v běhu na lyžích na Mísečkách.

Závody, až na odvolaný čtvrteční trénink, proběhly v pohodě. Vítr nedělal neplechu, takže se nemuselo přerušovat nebo opakovat závod. Všichni spokojení až na okradené v hotelu Zlatý Lev.

Skokanský areál

Po roce jsme se opět vydali na dlouhou pouť a dokonce ve stejném složení – já, Vokoun a Bratr-atlet. Počasí ideální – sníh téměř žádný.

S Vokounem jsem se viděl jen v autobuse při cestě do Jitravy a pak až na Výpřeži. „Nechal si ujet vlak", když vyřizoval telefonní hovor se zákazníkem, a pak ho samozřejmě zbrzdilo časté odskakování na záchod. K dobru je třeba poznamenat, že toho dost po cestě nafotil, ikdyž jen mobilem.

Bratr-atlet mi hned od prvních metrů utíkal, hlavně v kopcovatějších pasážích. Bylo to dáno virózou minulého týdne, která mi oslabila organizmus. Na výpřeži jsem to odpískal a z posledních sil seběhl do Liberce.

Kluci pokračovali dál. Tentokrát zaostával Vokoun. Z Výpřeže přes Ještěd, Pláně, Rašovku a Javorník se dostali do Rychnova, kde nasedli na vlak do Liberce. Naběhali zhruba 35 km.

Já v autobuse kousek od Jitravy

Pohled z kopce Vysoká k Velkému Vápennému

Velký Vápenný

Kaple Sv. Kryštofa

Bratr-atlet si to fičí na Ještěd

Bratr-atlet si to fičí na Javorník

Zátiší Vokouna s Ještědem

Nepříjemná pasáž po silnici směr Rychnov u JBC

Vyčerpaný Bratr-atlet ve vlaku

Vyčerpaný Vokoun ve vlaku

Trasa: Jitrava – Sloní kameny – Velký vápenný – Trávník – kaplička Sv. Kryštofa – Křižanské sedlo – Malý Ještěd – Dánské kameny – Výpřež – 22,9 km

První letošní kontrolu zastávek jsem dnes nasměroval do mnou neprozkoumané krajiny severozápadního Kokořínska. Prakticky poloprázdným vlakem jsem dojel přes Českou Lípu do Blíževedel. Venku bylo pod mrakem a zima. Pomalu se začaly snášet drobné vločky, když jsem běžel kolem chmelnice. Po 5 km následovala veselejší pasáž lesem s pískovcovými skalami. U Skalky mě málem povalila vichřice a během chvilky jsem vymrzl na kost. V Pavličkám si na mě zasedl pes, ale podařilo se mi ho zahnat. Když jsem úplně vyjedl zásoby jídla, začala se na mě valit hustá chumelenice a hospoda nebo krámek stále nikde, tak jsem předčasně ukončil dnešní anabázi a nasedl na autobus.

Trasa: Blíževedly – Litice – Skalka – Tuhaň – Mošnice – Zátyní – Dřevčice – Heřmánky – 33,7 km

Tak tohle mi dnes přislo emailem. I přesto, že jsem zastáncem MS 2009 v klasickém lyžování, líbí se mi to. 

Byl jednou jeden panovník v království Libereckém. Měl, jak jinak, tři dcery a zajímal se, jak jinak, o zimní sporty. I on však zestárl a začal tušit konec své jinak vcelku úspěšné sportovní kariéry. Nyní se z něho stane funkcionář. Zavolal si tedy svá tři děvčata, aby se jich zeptal, co si o tom myslí a jak moc ho mají ráda. Ve stáří je vždy dobré vědět.

„Mám tě ráda jako všechny akcie ČEZu, které vlastníme", pravila první.

„Chytrá holka, ta ví, o čem je život", usmál se pan král.

„Já tě mám ráda jako všechny tvoje zlaté medaile, které jsi v životě vyhrál", řekla druhá.

„Taky chytrá, určitě se neztratí. Vždy bude vědět, jak se vlichotit mužům."

„A co ty, Kačenko", obrátil se budoucí organizátor megalomanských zimních akcí ke své nejmladší.

„Inu, tatínku", špitla Kačenka nesměle, upírajíc svůj zrak na téměř jarní krajinu za zámeckými okny. Uvědomila si, že letošní zima nebyla příliš nakloněna zimním radovánkám. Už několik let pozorovala, že sněhu každoročně ubývá. Ostatní však, včetně jejího otce, jako by to nebrali na vědomí. Představa, že její milovaný rodič a sportovní vzor chce v této oblasti každoročně pořádat Světový pohár v lyžování a možná i v závodě sdruženém, sevřela její srdéčko úzkostí.

„Inu tatínku", opakovala Kačenka, „Já vás mám ráda jako sníh".

„Jako sníh? Jako tu zmrzlou vodu, které je kolem vždy dostatek? Tak málo jsem ti drahý? Za víc přemýšlení ti nestojím, nevděčnice?!? Okamžitě zmiz z mého zámku. Nechci tě už nikdy vidět."

S pláčem opustila nejmladší dcerka královský dvůr.

Přešlo léto i podzim, nastal čas vlády paní Zimy. Ten rok však vůbec nemrzlo, žádný sníh nenapadl. Malé i velké děti plakaly, sněhuláci posílali nejdříve prosebné a později výhružné petice, rodiče bombardovali úřady dotazy. Světová asociace zimních sportů urgovala slíbené mistrovství. Pan král byl ale bezradný. Kde vzít, když nikde není. Usilovně surfoval na všech bezpečných i nebezpečných vlnách internetu, vysílal esemesky i esóesky, prosil, žadonil, nařizoval, ale po bílé peřince ani památky. Ostuda nevyčíslitelných rozměrů, reputace celého království v háji... Přece nemůže odvolat, co slíbil.

Nesmělé zaklepání na dveře přerušilo jeho trudné myšlenky. Když otevřel, nevěřil vlastním očím. Kačenka! Jeho nejmladší! Jeho překvapení bylo ještě větší, když jej zavedla k oknu. Po všech cestách do nejdelší dálky, kam oko pohlédlo, jezdily obrovské nákladní vozy plné sněhu.

„Jak jsi ....." chtěl se zeptat král. „Kde jsi..."

Ale dceruška jen přiložila prst na ústa. „O tom se nemluví. I já jsem se poučila a za necelý rok i já jsem se ve světě lecčemus naučila. Všechno se dá obejít, všechno se dá koupit, všechno je možné získat. Jen vědět, na koho se obrátit. Hlavní je mít kachní žaludek, ostré lokty a hroší kůži. To by bylo, aby naši poddaní na tebe a na naše panství nebyli hrdi. Pravda, sníh bude jenom tady, ale reputace našeho království je zachráněna. A to by bylo podruhé, abychom nedonutili poddané, aby se radovali spolu s námi a aby na nás byli patřičně pyšni."

„Chytrá holka!"

Je po mně, s ješitností vlastní všem panovníkům pohlédl na dcerku a s neskrývaným zalíbením dlouho pozoroval kolonu sněhové armády spásy. Jeho pohled náhle upoutal nápis na korbě nejbližšího náklaďáku. A nápisy mohl číst i na ostatních vozech. CHRÁNĚNÉ ÚZEMÍ JIZERSKÝCH HOR. KRKONOŠSKÝ NÁRODNÍ PARK. MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ...

„Kamarádi", zašeptal v duchu a neskrývané dojetí mu zamžilo oči.

Na druhý den si znovu zavolal své tři ratolesti.

„Jestlipak mě ještě máte ráda, děvčata. A jak moc tentokráte?"

Ty dvě starší holky, které se nepodívaly dále, než do Vesce, nic nového nevymyslely, ale třetí jej opět překvapila.

„Inu tatínku, mám vás ráda, jako obrovský plavecký areál někde na poušti."

S láskou se na ni zahleděl. Šikovná holka. Ze všech nejchytřejší. Dobře, že se vrátila. Jediná ví, že je třeba dokázat i nemožné. Hned příští rok se sportovním hitem sezóny stalo mistrovství světa všech vodních sportů na Sahaře. Rok následující proslavily Letní Olympijské hry ve Vatikánu.

Jaképak malé cíle. Zastaralé heslo: „Dále! Výše! Rychleji!" nahradily tři jiné slogany: „Za každou cenu! Přes mrtvoly! Účel světí prostředky!"

A nad libereckým královstvím vlaje od té doby vlajka s modrým nápisem na bílé peřince: „NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY!"

Včera jsme jeli s Martou do Prahy. Po dálnici u Jablonce běhalo živý prase.

Někomu vyskočilo z auta. Z Martijanovýho auta to nebylo.

Požírač má v hospodě "Velký Liberec" samolepku OK Harcov. Takže může kohokoliv, kdo mu zasedne flek, zmlátit. Já jsem radši seděl jinde. (Vokounovi se tato fotka moc nepovedla – bylo tam kouřové šero IV.cenové skupiny)

Takto vypadá samolepka v nejlepších barvách

Ještě dodávám několik fotek.

Je pravda, že lyžařům bylo odejmuto pohodlí v délce necelého 1 km, kdy sjížděli ke Smědavě po upravené silnici. Ale dá se tam dojet více možnostmi, takže se nestala žádná tragédie, jak to někteří líčí.

Na Jizerce se z luk taky nabral nějaký ten sníh, ale tam jsem nebyl, takže to nemůžu posoudit.

Na silnici ubývá sníh

Lyžaři si myslí, že je rychlejší jít pěšky, než jet jinou trasou

Bagr se vyhřívá na Smědavě na sluníčku po náročné práci

Toto fotil druhý amatérský fotograf

Po mě se ty holky ale sápou!?!

Taky se pilo šampáňo

Pohled neviňátka

Jelikož závody v lyžařském orientačním běhu se blíží, tak jsem považoval za vhodné vyzkoušet výzbroj, jestli všechno funguje a vyzkoušet si, jestli jsem nezapomněl lyžovat.

Na stadionu v Bedřichově je ledová plocha, na které se nedá bruslit a o moc lepší to není ani po cestě na Novou louku. Musím soupažit i do kopce. Fouká silný vítr a je zima. Podívám se na Šámalově chatě na teploměr a padá mě čelist; teplota – 8°C. Nevadí, hlavně že je odtud nádherně upravená magistrála a málo lidí – asi ještě vyspávají nebo jsou ve Vesci na světových pohárech. V 10 hodin jsem na Smědavě, ale tradičně zde otvírají až v 11 hodin – to fakt nechápu. Vystoupám zpátky na Knajpu, kde otvírají v 10 hodin, občerstvím se a vracím se zpět na Novou louku. Proti mně už pochodují davy lidí. Další občerstvení a domů. Škoda jen, že slunce začalo prohřívat vzduch až tak pozdě.

Není to tak strašně vybagrované, jak se píše v novinách

Uvnitř bufetu na Knajpě

Trasa

Když není čas na běhání, tak není na škodu se zúčastnit sportovní akce.

A třeba si i vyhodit z kopýtka.

Tak kolik to bude?

Mohla to bejt pěkná fotka, kdyby tam jeden vocas nedal ruku!

Trochu mě lechtá v podpaždí.

Při sportu je žízeň

Vrchol slasti