>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Vítěz bere Konrada

První oficiální závod. Tři kiláky, 7 kontrol a ještě v noci – to vše za 60 minut. Asi talent.

Kámoš něco nafotil, tak jsem z toho vybral 4 fotečky, které se týkají tohoto závodu:

Tratě připraveny, ideální teplota

Shromaždiště

Závodnice razí kontrolu

Vysněný cíl

Využil jsem možnosti závodu „kousek" za barákem a přihlásil se na oblastní přebor v nočním orientační závodě. Obhajoval jsem loňské prvenství. Konkurence byla podle přihlášek opět slabá, tak jsem si řekl, že dám soupeřům „fóra".

Po práci jsem si byl provětrat plíce. V silném studeném větru jsem přihopsal po místy rozbahněných cestách (těžba dřeva) až na Ještěd a pak strmě dolů do Liberce.

Další zátěží před závodem byla 2 nádherně vychlazená točená piva Konrád. S ledkovou čelovkou jsem si připadal proti ostatním závodníkům, kteří byli vybaveni doslova světlomety, jak bludička ve tmě. Z toho důvodu neběhám kategorii dospělých, ale nejmladších veteránů. Nějak jsem všechny kontroly našel a šťastně doběhl do cíle. Tentokrát vítězný náskok činil 17 minut. O předávání cen psal Vokoun o článek níže.

Trasa

Divnej den, ten Den Země.

1. Měl jsem bouračku s bagrem

2. Podivně jsem běžel na nočáku VLI – disk.

Náladu mi spravilo snad jen vyhlašování. Přemkovi Škodovi jsem sebral diplomy a vyhlásil H35 sám. Vítězem se stal – POŽÍRAČČČ HARCOOOOOV!!!!

A v úterý na opačnou stranu Liberce, do Jizerských hor. Tramvají do Lidových sadů a spletitou sítí cest přes Mlynářův kříž do Rudolfova. Táhlým stoupáním po silnici se zbytky sněhu k přehradě Černá Nisa. Voda schovaná pod příkrovem rozpukaného ledu. Po vrstevnicové cestě na Maliník a samospádem přes Českou chalupu zpět do Lidových sadů.

Černá Nisa – ilustrační foto

Trasa

Ráno vlakem do Rychnova u Jablonce nad Nisou. Tentokrát ne na rozhlednu Kopanina, ale přes kopec do Hodkovic nad Mohelkou kolem Kvočen. Pak kousek rovinka a zalamovák na Javorník. A nakonec klesání do Liberce.

Po 5 letech jsem se zase zúčastnil lyžařského orientačního běhu. V sobotu se konalo Mistrovství republiky ve sprintu a na krátké trati. Myslel jsem si, jak je to blízko, když se závody konají v Libereckém kraji, ale chyba lávky. Po shlédnutí jízdních řádů jsem zjistil, že 3 hodiny je nejkratší možný čas. Přežil jsem i brzké vstávání. Počasí bylo nádherné a už jsem se těšil na dopolední sprint. Nebýt beznaděje na 2. kontrole, kdy jsem našel 5 jiných kontrol, tak jsem mohl skončit na pěkném druhém místě. Ale to je kdyby.

Po závodu jsem využil mezičasu a vydal se na výlet na Vrbatovu boudu. Sluníčko krásně svítilo, výhledy byly super.

Odpoledne mě čekala krátká trať. Po chaosu mezi 3. a 4. kontrolou bylo jisté, že na stupně vítězů útočit nebudu. Škoda.

Pak jsem zabalil saky paky a vydal se na lyžích do Benecka. Na rozhlednu Přední Žalý jsem nedojel včas. Měly zavřeno.

Dnešní den stál za to a báječně jsem si to užil, i když vavříny nebyly. Vidím, že rezervy na nějaké další závody jsou. Letos jsem byl jednou na lyžích, lyže jsem si nepřipravoval a možná budu mít i vhodnější lyže a mapník. Je stále co zlepšovat.

Po dlouhé době jsme vyběhli s Bratrem-atletem ukusovat další kilometry. Tentokrát jsem vybral trasu v okolí Liberce a Jablonce nad Nisou. Začali jsme na okraji Liberce a po krátké rovince jsme se začali šplhat na Prosečský hřeben. Drobně pršelo, ale docela to šlo vzhledem k předpovědi počasí. Tento víkend se měla přes Českou republiku přehnat vichřice Emma – meteorologové hrozili silným deštěm a polámanými stromy. Začali jsme si z Emmy dělat srandu – je to dneska čajíček, meteorologové zase šlápli vedle a podobně. U Vokounů  jsme dostali teplý čaj a pokračovali dále. Vystoupali jsme na prudký kopec Žižkův vrch a zde to začalo. Prudký nárazový vítr, silný déšť, kroupy – srandičky skončily. Zaběhli jsme do lesa, kde stromy se v ohýbali do 90 stupňů. Déšť neustával a my už byli promočeni do polední nitky. Oželeli jsme výběh na Císařský kámen a zaveleli k ústupu na komunikaci spojující Jablonec s Libercem. Mrzli nám stehna a další části těla. Chtěli jsme se zahřát, takže tempo se stupňovalo a mě začali tuhnout nohy. Nakonec jsme se v pořádku dostali domů do tepla.

Co se nepodařilo na poprvé, může se podařit na podruhé. Řekl jsem si a za tři dny vyrazil stejnou trasu. Po cestě jsem sem tam potkával poražený strom po řádění Emmy. Nejhorší byla situace kilometr za Císařským kamenem, kde byl poražen celý pruh lesa. Ještě, že jsme před 3 dny zvolili ústupové řešení.

Trasa 1.3.2008

Ještěd to je takový vděčný cíl na výběhy. Člověk si dokáže, že na to furt má a navíc, když je dobrá viditelnost je vidět široko daleko. Na jedné straně Jizerské hory a Krkonoše, na druhé straně Český ráj, Bezděz, Lužické hory a když je klika i Říp. Říká se, že se prý dá vidět i Praha, ale mě se to ještě nepovedlo. Další výhoda je, že po namáhavém výběhu vás čeká už je běh s kopce. Pak stačí běžet podél kolejí a počkat, až vás dojede tramvaj a dojedete zbytek cesty, kam potřebujete. Jednak nemusíte běžet přes Liberec a jednak nemusíte čekat na konečné v Horním Hanychově a riskovat prochladnutí. Fotky jsou z posledního běhu, kdy bylo paradoxně nejvíce sněhu, i když už je jaro.

Trasa 6.3.2008

Trasa 25.3.2008

Trasa 27.3.2008

Ještěd od Výpřeže

Ještěd od Ještědky

Pomník shromáždění lidu r. 1870

U Šámalů

Medvěd nad lomen