>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Další kontrolu zastávek jsem si vybral na Železnobrodsku. Moc to tam neznám, tak jsem chtěl prozkoumat zdejší kraj. Párkrát jsem zde byl na orientačních závodech a je to vždycky zážitek hledat kontroly v břidlicových lomících a skalkách. Tentokrát jsem tuto oblast byl obhlédnout po silnicích a lesních cestách. Bolest nohou a únava z TP Rozhledny Jablonecka se po 4 dnech rozplynuly, takže jsem byl svěží připraven na další lauf.

Počasí super. Dokonce jsem našel i nějaké houby a snědl několik hrstí lesních jahod, s třešněmi to bylo slabší. Průtrži mračen jsem utekl o 10 minut. S těmi hospodami je to ale slabší – je jich málo a dopoledne jsou většinou zavřené, takže je třeba si vzít pořádnou zásobu jídla na cestu.

Už rostou

Zřícenina hradu Návarov

Náprstníky

Trasa

Z Borku pod Troskami

Věžák

Pod Mariánskou vyhlídkou

Z Janovy vyhlídky

V sobotu se konala rodinná nákupní horečka, a tak jsem vyrazil až v neděli. Bylo slunné počasí, ale v Hamru se ještě nikdo nekoupal. Na Stohánek to bylo kousek kolem Černého rybníku s vykukujícími lekníny. Na vrcholku to byl překrásný výhled na protější zajímavě zvětralé pískovce. Po polní a lesní cestě jsem doběhl do Osečné. Měl jsem chuť na nějakou laskominu, ale cukrárna byla zavřená. Po červené turistické značce jsem doběhl až na silnici vedoucí k Pláním a začalo z ničeho nic pršet. Při větších přívalech jsem se snažil schovávat pod stromy, ale nemělo to smysl. Z Plání už mě nepronásledoval jen déšť, ale i kroupy, které mi bubnovaly na hlavu. Stehna během chvilky zatuhly a už jsem byl schopen jen předsouvat jednu nohu před druhou. Poslední zbytek cesty jsem raději odjel tramvají.

Kamenné schody Stohánku

Trasa

Pro další kontrolu autobusových zastávek jsem si vybral Český Ráj a krásné počasí. Před 8. hodinou jsem vybíhal za svěžího vzduchu z Borku pod Troskami. Podtrosecké rybníky byly neskutečně zarostlé, na koupání ani pomyšlení. Nejhezčí pasáž v Hruboskalském skalním městě jsem si užíval – Kapelník, Čertova ruka a Janova vyhlídka. V Kacanovech už mi začal docházet dech, ale na polévku v hotelu Králíček se mi nechtělo čekat – půl hodiny zbývalo do otevření. Ve Všeni jsem si už musel dát pauzu a nealko pivo s banánem přišlo vhod. V Příšovicích jsem se polívčičky dočkal i krásně vychlazené kofoly, ale mrzelo mě, že ani zde v Písečáku nebylo možné se koupat. Zbytek cesty do Turnova už docházely síly, ale setrvačností jsem to odplácal.

Trasa

Turistický pochod Rozhledny Jablonecka je jeden ze tří kultovních pochodů mého srdce. Naposled – před 3 lety – jsem se odhodlal absolvovat tu nejdelší trať, což bylo přes 70 km. Doteď nechápu, jak jsem to mohl zvládnout. Nechal jsem se vyhecovat strejdou, který asi před 10 – 15 lety tuto nejdelší trať pochodu zvládl v pantoflích.

Letos jsem se rozhodoval mezi 40 nebo 63 km. Ráno mě chytla křeč do lýtka, a to byla jasná známka toho, že 40 bude ta nejvhodnější vzdálenost. Zezačátku to šlo jako po másle. Užíval jsem si cestu po Černostudničním hřebenu, kde bylo napohled plno zajímavých útvarů. V kopci na Štěpánku jsem začal tuhnout nejen fyzicky, ale i teplotně. Někomu by teplota 15° C vyhovovala, ale raději bych o 10 stupňů přitopil. Pečlivě jsem po cestě doplňoval tekutiny a jídlo. Redbull zakoupený v Lučanech mě tak nakopnul, že v cíli jsem byl celkem v pohodě a byl bych schopen ještě nějaký ten kilometr pokračovat. Vychlazený Konrád 11° za sedm korun mě také potěšil.

Štěpánka – ilustrační foto

Tanvaldský špičák – ilustrační foto

Trasa

Bezproblémové vstávání, bezmračné nebe a v Nise minimum vody mně naladili téměř na vítěznou notu. David byl taky v pohodě. Vstříc nástrahám kamenů v horní pasáži Nisy jsme „šli" s chrániči na holeních. Start mi vyšel skvěle. Popadl jsem loď a nakouřil jsem to jako první s plastovou kánoí do koryta Nisy. V hřebových botách jsem ukusoval metr za metrem a když jsem se ohlídl, kde mám parťáka, tak jsem ho viděl 20 metrů za sebou ve vřavě zbylých 11 posádek závodu. Co jsem měl dělat, musel jsem na něho počkat. Pak nás začala předjíždět jedna posádka za druhou. Po čtvrt hodině jsme byli na 7. místě, ale pak jsme zabrali, dostali se na 5. místo a to jsme si udrželi až do cíle. Po cestě jsme úspěšně překonali malé i velké jezy, vyhnuli se malým i velkým kamenům a proběhli „jen" několik stovek metrů z 40 km, a to přesto, že vody bylo opravdu málo. Je to opravdu vodácký závod, kde se pádluje kolem 90% závodu. Po 7 hodinách jsem se dostali do cíle, když se nám ještě podařilo totálně potopit loď asi 100 m před cílem. Vítězové to dali o 37 minut rychleji.

U Machnína

V cíli

Na tento závod jsem se obzvláště těšil, ale světská sláva polní tráva. Po startu jsem popadl mapu, našel trojúhelníček (start) a valil s kopce dolů. Naběhl na paseku a hurá za první kontrolou. A ejhle, to je číslo 12, která je na přímce mezi startem a první kontrolou. Běžím tedy dále. Vidím kontrolu, zdá se mi to špatně zmapované, ale razím ji. Nic jiného mi nezbývá, protože tento mikro orientační závod spočívá ve shlucích kontrol, kde správná je pouze jedna a závodník se musí spoléhat na mapu a na popis kontroly, kódy kontrol nejsou. Chci běžet na druhou kontrolu, ale nemůžu ji najít. Po chvilce zjišťuji, že 1. kontrola je vlastně 11., když druhá cifra splynula s mapou a trojúhelníček znamená výměnu mapy, což je samozřejmě chyba pořadatelů, když tam správně mělo být zakresleno kolečko. K mé smůle se terén skoro shodoval a v té rychlosti se na detaily moc zřetel nebere.

Ztrácím motivaci a v klidu běžím na správnou 1. kontrolu a pokračuji ledabyle dále. Kvůli nesoustředění dělám dvojitou chybu na 7. kontrolu a od této doby znechuceně kráčím na 8. a 9. kontrolu. Po cestě se zastavím na vyvýšenině, opaluji se na slunci a slastně koukám na rozhledny Nisanku a Černou studnici. Vzpomínám na pohodové přeběhy, kde vše si rozhoduji sám a jsem sám za své chyby odpovědný a žádný pořadatel mně neprudí svými chybami. Po 5 minutách pokračuji znuděně dále přes všechny kontroly až do cíle. Co říci – morálka na bodu nula a zkažený víkendový den.

Trasa – 1. část

Trasa – 2. část

V rámci oslavy narozenin jsem připravil pro kolegy z práce malý hodinový rogaining na 32 let staré mapě s měřítkem 1:5 000, kde bylo cílem sesbírat co nejvíce bodů za časový limit. Na kontrolách byly lepíky s bodovou hodnotou se sestupnou tendencí (20-19-18-atd), který si každý závodník nalepil do mapy. Za každou započatou minutu po časovém limitu se strhávalo 5 bodů. Kolegové si ale závod užívali, takže pro některé byla výsledkem hodnota v mínusu.

Po skončení na každého čekala vychlazená odměna v podobě točeného Svijanského piva a vynikajících pečených špekáčků.

Mapa s kontrolami

Start

Jedna z kontrol

Vítěz závodu

Špekáčky

Po cestě vlakem, konfliktu s řidičem autobusu, který mi nechtěl vrátit deset korun a jízdou busem jsem se vypravil na Děčínský Sněžník. Času jsem měl ještě dost, tak jsem se vydal na rozhlednu. Po cestě začalo chumelit. I kdyby byla rozhledna otevřená, stejně by nebyly žádné výhledy.

Do Tiských skal měl dovezl spoluharcovák Marťan, který mě nabral po cestě autem. Orientační závod v náročném terénu nezačal dobře. Při převlékání jsem zjistil, že jsem si nevzal čelenku, tak jsem využil kšiltovky, a to není ideální pokrývka hlavy. Kontroly jsem nacházel jednu za druhou, ale pak jsem na chvíli před 9. kontrolou ztratil, ale celkem v pohodě jsem pokračoval dál. Terén byl po sněhové přeháňce smekavý a o pády nebyla nouze. Závěr závodu už bylo jen urputné dobývání kopců a schovaných kontrol.

Po závodě jsem sebral baťoh s věcmi a pelášil ke Sněžníku na autobus, který jezdí sporadicky. Vyšetřil jsem čas i na převlečení ze zabahněného dresu do suchého. A spokojeně jsem dojel do Děčína a dále vlakem zpět do Liberce.

Děčínský Sněžník – ilustrační foto

Trasa