>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Ta zmije jedna jedovatá. Ta mi zavařila. Ještě teď jsem v pracovní neschopnosti.

S rodinou jsme byli na borůvkách pod Výpřeží nedaleko Ještědu. V 11:10 uštknutí do palce pravé ruky, v 11:20 zaškrcení zápěstí, chůze na tramvaj, z tramvaje do nemocnice, ve 12:35 na pohotovosti a povolení zaškrcení, ve 12:45 téměř omdlívám poté, co se mi jed rozproudil do krevní oběhové soustavy. Následuje hospitalizace. Dostávám pouze infuze NaCl.

Druhý den mám z celé pravé ruky baňatou okurku. Jed se mi rozlézá od ramene dále až do druhé poloviny těla. Navečer lékaři usoudili, že už se s tím tělo samo nevyrovná a nasazují v kapačkách kortikoidy a antibiotika, po 32 hodinách od uštknutí. Sérum se zdravým jedincům nedává z důvodu možných vedlejších dlouhodobých nežádoucích účinků. Ruku leduji, co to dá. Každou chvíli mám pocit, že kůže nevydrží přetlak napuchlé ruky a roztrhne se.

Další dny otok sice nepatrně ustupuje, ale zato jed se nefláká a rozleptává vlásečnice a rozkládá krev a na ruce se mi tvoří obrovská modřina, která je zprvu modrá, pak přechází ve žlutou a fialovou barvu. Ruka stále bolí. V nemocnici jsem si poležel 8 dní.

Byt stále rozkutanej, ruka ještě bolí, takže sportovní činnost se zatím nekoná. Volný čas alespoň vyplním zveřejněním několika zbylých článků za předchozí týdny, než se zase začnu prohánět po okolních kopcích.

To je ona

Moje ruka

Po 2 měsících jsem opět zkusil štěstí v orientační běhu. Tentokrát to byly závody republikové úrovně, takže o konkurenci nebylo nouzi. Od startu to bylo trápení. Oproti ostatním jsem si připadal jak šnek. Dlouhé květnové výběhy mě úplně vysály rychlost z nohou. S orientací to taky nebylo nejlepší. Poté co jsem na 9. kontrole doběhl o 4 minuty bezradného a pičujícího Marťana, mě zároveň doběhl Bořan taky o 4 minuty. Hodil jsem laso a zavěsil jsem se mu na paty jak klíště. Po devíti kontrolách jsem se báječně rozběhl a iniciativu na dalších 9 kontrol jsem převzal tentokrát já. Úžasná spolupráce, takže konečný dojem z celkového závodu je pozitivní.

Trasa

Sobotní výběh kolem Sloních kamenů se vyznačoval převážně neustálým mírným stoupáním.

Úterní výběh byl charakterizován ostrými výstupy z Hamrštejna, na Rozsochu, Černou horu a Ještěd.

A do třetice čtvrteční výběh jsem zvolil zase z jiné části Ještědského hřebene.

Trasa 19.4.

Trasa 20.5.

Trasa 22.5.

Tak s běháním je zatím šlus. Pokračuje rekonstrukce bytu, tentokrát 2.etapa. Tomu se říká „ideální dovolená".

Část dětského pokoje

Poslední zbytečky sněhu na stinných místech. Příjemných běh po turistických trasách. Krásné žulové skály ve smrkových lesích. Paráda.

Trasa

Bratr-atlet někde na netu vyšťoural, že kousek za Hrádkem nad Nisou se v Německu koná velká akce, jejíž součástí je jak turistický pochod, tak hlavně přespolní běh. Po přelouskání rozpisu v němčině jsme zjistili všechny podrobnosti a v den „D" jsme vyrazili zdolat tu nejdelší trať v délce 35 km.

Den jako vymalovaný, na shromaždišti spousty turistů a závodníků. Po zaplacení 15 € za závodníka jsme obdrželi startovní číslo a mohli se začít připravovat na start. Běžců bylo celkem dost. Tento závod jsme nebrali vůbec prestižně, takže jsme se ani netlačili do popředí ke startovní čáře. Tempo bylo ze začátku nenápadně pomalé, ale postupně se zrychlovalo. Zkušení závodníci věděli, co je čeká, takže žádná honička. První občerstvení bylo asi po 10 km, kdy se většinou běželo po rovině. V této chvíli už jsem viděl B-a jen sporadicky – nestačil jsem mu. Navíc začalo stoupání a funění se zrychlovalo. Potěšilo mě, že soupeři odpadali. To mě přivádělo k euforii a v klesání, mé silné disciplíně, jsem „sestřelil" další závodníky. B-a nikde, ale v nastaveném tempu jsem nepolevoval. Asi po 20 km jsme se seběhli se závodníky kratší tratě. V jednu chvíli jsem myslel, že dobíhám B-a, ale mýlka – dotyčný byl jen stejně oblečený. Na poslední občerstvovačce jsem začínal ztrácet dech. Minutka pauzy mě dala do kupy a pokračoval jsem dál. Kupodivu jsem přeběhl dalšího závodníka a najednou jsem viděl B-a. Postupně jsem se mu přibližoval a 700 m před cílem jsem ho dohonil a předběhl. Zakousl se ale jako klíště a na atletickém oválu mě protáhl krok a natrhl mě prdel.

Nakonec jsme se umístili v první pětině závodníků. Čas kolem 3 hodin. Organizace byla perfektní a občerstvovačky bohatě zásobené – voda, ionty, čokoláda, rozinky, banány a dokonce i chleba se škvarky a sádlem.

Trasa