>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Po 2,5 měsících vbíhám s orientační mapou do terénu. S přehledem sbírám jednu kontrolu za druhou. Občas to někde zadrhne. V kopcích se mi závodníci vzdalují, s kopce vše doháním a utíkám jim. V neděli za studeného deště nic moc. Víkend si ale užívám a už se těším na další orientaci.

PS: Šedé „neviditelné" cesty ve 2.etapě úplně na hovno.

1.etapa

2.etapa

3.etapa

Konečně ve své kůži, konečně pořádný výběh na celý den. Teplíčko k nezaplacení, opalovačka. Ovoce se kymácí na větvích, stačí jen utrhnout. Vyprahlá země, ale nějaké zásoby tekutin s sebou. Po trase hospody a stánky s občerstvením, není co řešit.

Bezděz

Hlavní věž Bezdězu

Otakárek na Bezdězu

Trasa – mapa

Trasa – profil

Nevím, čím to je, ale stále mě to láká na Ještěd a zatím mě to neomrzelo aneb „Všechny cesty vedou na Ještěd".

Novinský viadukt – 230m dlouhý, 14 oblouků, ve výšce 29 m překlenuje údolí říčky Rokytky, postaven v letech 1898-1900 na železniční trati Liberec-Česká Lípa

Trasa

Zatím žádná sláva, plíce se ještě nezregenerovaly. Zvolil jsem něco delšího než posledně a necelé 2 a půl hodinky běhu mě bohatě stačily. Přestávek bylo dost i díky zrajícím ostružinám.

Trasa

Začal jsem zostra, rovnýma nohama a po hlavě. Po 25 dnech, kdy jsem dělal na bytě a přežil uštknutí zmije, jsem musel provětrat tělo rychlejším pohybem. Vybral jsem si k tomu tradičně Ještěd. Letos už 11. výběh – 16 Ještědů nepočítám (to byly „jen" výstupy). Docela natěšený, ale zároveň nervózní, jestli to vydrží ještě trochu napuchlá ruka. Zrada přišla odjinud – scvrklé plíce zapomněly pumpovat vzduch. Taky tížil vyžranej bachor z nemocniční stravy (za 9 dní jsem přibral 3 kila). Před vrcholem se začaly ozývat i nohy, když se svaly začaly měnit na nerozbitnou ocel. Výběh jsem zdárně dokončil v tuctovém čase 21,5 minuty.

Poté následoval postupný seběh zpět do Liberce. 75 minut běhu stačilo až až. Jó, začátky jsou vždycky těžký.

Trasa

... = 6 560 m převýšení, 6 560 m klesání a 41,2 km délky aneb magořina na entou.

Při každoročních už pět let trvajících Slavnostech Ještědu se mimo jiné koná Výstup na Mount Everest, což je 8 výstupů. Po loňském rekordním čase 4:45 hod jsem chtěl překonat další rekord, což bylo předloňských 15 výstupů během jediného dne. Abych měl jistotu, že to zvládnu, vystartoval jsem přesně o půlnoci s čelovkou. Počasí od začátku do konce bylo pro mě nepříznivé. Deštěm to začalo a průtrží mračen končilo. Kameny, tráva a hlína se klouzaly, takže jsem na 100% nemohl využít svoji silnou zbraň – seběhy s kopce. Dále bylo zima, na Ještědu mlha, vítr a vlezlé počasí. Poslední výstupy jsem se doslova došoural. Ve 14:15 jsem stál po 16 výstupech na Ještědu v cíli. Nový rekord.

Bohužel o loňský rekord jsem přišel, díky vynikajícímu orienťákovi Švihákovi – dal letos 8 výstupů za 4:19 hod. Vynikající – gratuluji.

Tabulka časů

Diplom

Média

Marcela nevěří svým očím – po 13. na vrcholu Ještědu (zatím)

Ještěd v nedohlednu

Příprava na Slavnosti Ještědu vrcholí. Chci překonat rekord 15 výstupů na Ještěd během jediného dne. Tak jsem si šel zaběhat pod lany lanovky, abych si osahal trať.

Trasa

Pod lany

V Krušných horách v Ritersgrünu bylo shromaždiště letošního rogainingu. Počasí proměnlivé – vítr, slunce, déšť. Jelikož se mi nepodařilo sehnat parťáka do dvojice, běžel jsem sám, tudíž mimo soutěž. Ve 12:30 jsme dostali mapu s kontrolami a naplánoval si trasu asi 42 km. Ve 13 hodin se odstartovalo. Běželo se mi dobře, kontroly jsem s drobnými zaváháními nacházel v pohodě. Po hodině a půl jsem se protápal rašeliništěm. Začal se dělat puchýř. Pokračoval jsem dál a dařilo se mi najít i záludnější kontroly. S některými jsem měl trochu problémy. Nejhorší část na mě teprve čekala. Louky u Božího Daru vypadaly nevinně, ale běhat se v nich téměř nedalo. Pravděpodobně je nikdo nesekal a tudíž se na nich vytvořily mnohačetné drny trav, jeden vedle druhého, takže horší než běžet v oranici nebo čerstvě osázené pasece. Do vesnice jsem si skočil pro turistické známky a dal si jednoho nealko lahváče. Občerstven jsem pokračoval dále. Časový limit 6-ti hodin se nemilosrdně krátil, ale cíl se přibližoval každým krokem. Na předposlední kontrole mě chytla křeč, ale protáhl jsem nohu. Teď už zbývalo jen klesat a klesat do cíle, takže stačilo překládat jednu nohu přes druhou. Za 5:53 jsem získal 1150 bodů, nejvíce ze všech. Spokojenost byla na místě.

Trasa

Oblíbený turistický pochod je tu. Nádherné počasí nasvědčuje, že akce se vydaří. Trasa začíná zostra z Mníšku na Oldřichovský Špičák. Výhled je nádherný. Pokračuji pěšinkách mezi žulovými skalami. Z Odřichovského sedla mě čeká další ostrý výběh na Poledník. Z Bílé kuchyně kličkuji po kamenité cestě mezi potůčky a mokrými pasážemi. Z Ferdinandova další, dnes již poslední, náročný výstup. Občerstvuji se v potoce Černého Štolpichu. Na Hřebínku si dávám vychlazeného lahváče. Ke Gregorovu kříži se proplétám davy cyklistů.Od Závor postupně sklesávám k Dračímu vrchu. Krátkým výstupem se dostávám na vyhlídku a kochám se krajinou. Poslední stovky metrů dobíhám z posledních sil. Při živé muzice si v cíli užívám zaslouženého odpočinku.

Trasa

Jeden z dalších výběhů rovnou z práce. Tramvají do Horního Hanychova a pak tramvají z Jablonce do Liberce.

Trasa