>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Jak to tak bývá, na co se člověk těší, tak nedopadne.

Pořadatelé mě vyšli maximálně vstříc tím, že mě zařadili na konec startovního pole. Autobus přijel do Bukovce těsně před startem prvních závodníků a ještě jsem to měl na shromaždiště asi 2 km do kopce. Startoval jsem úplně poslední ze všech závodníků. Hned s 1. kontrolou jsem měl problémy a 3. kontrola mi taky nesedla. Pak to celkem šlo až do osudné 12. kontroly. Asi 10 m před ní jsem zakopl, spadl a po chvíli zjistil, že nemám čím razit. SI-čip v trapu. Po 5-ti minutách prohrabávání 10 cm vrstvy suchého listí jsem to vzdal a pokračoval závod „nalehko". Nemohl jsem se soustředit, takže nějaké chyby ještě přišly. Závod jsem dokončil v čase 60:14 dle mých hodinek (včetně hledání čipu).

Nebýt ztráty čipu, byl to vcelku vydařený slunný den.

Trasa

Po měsíci a půl trénink. Musím vytáhnout tělo do přírody za sportem, aby bylo připraveno na závody, které se konají za 2 dny. Ze začátku to jde úplně samo. Za to v závěru mám pocit, že mi upadnou nohy. Neupadly a můžu se těšit na závody OB.

Trasa

Ne, nic se nestalo, lanovka nespadla. Avizovaný výlet lanovkou se vydařil. S Adélkou jsme od tramvaje došli k lanovce, lanovkou na Ještěd a odtud dolů do Liberce. Po cestě maliny, ostružiny a borůvky. Konečně jsem se dostal z víru pracovního stresu a nestíhání – alespoň na výlet. Překvapilo mě, že Adélka ušla 8 km bez toho, aniž by řekla, že jí bolej nožičky.

Nedaleko lanovky

Pohled z lanovky na Liberec