>>>>>Požírač bloguje<<<<<

V úterý po transfůzce jsem nasedl na kolo a byl se projet do Chrastavy a po okolí. 45 km bohatě stačilo a cestou zpět bylo okořeněno vydatným deštěm.

Ve čtvrtek 25.6. mě kolega z práce přiblížil do Jablonce, Horní Proseče. Vyběhl jsem na Žižkův vrch a v Srnčím dole jsem si musel dát pozor, aby mi na hlavu nespadl disk, nebo v lopatce nepolechtal oštěp – atleti se pilně připravovali na závody.

Na Císařském kameni už stojí rozhledna, ale pro veřejnost je ještě zavřená. Pokračoval jsem přes Mojžíšův pramen a díky hodně rychlému běhu jsem utekl bleskům a přívalovému dešti.

Ilustrační fota – obrázek rozhledny zapůjčený od spolužáka ze ZŠ Jirky Vlka

Sobotní semifinále nebylo až tak důležité, co se týče výsledku, jen bylo potřeba skončit v první polovině závodníků, abych postoupil do nedělního A-finále. Začátek to bylo jedno velké trápení – nemohl jsem se rozběhnout, jednak kvůli chybám a jednak kvůli zarostlému terénu. Vyvrcholením byla chyba, kdy jsem se ze 4.kontroly ocitl na 12.k. Pak jsem se štěstím našel následující lampion a začal jsem si dávat obzvláště pozor na jakýkoli detail na mapě a v terénu. Ještě mě přibrzdila chybka na 15.kontrolu a pak jsem se rozběhl v kvalitním tempu a do cíle jsem přibíhal s dobrým pocitem. Na postup to stačilo.

Výsledek semifinále zde.

Nedělní finále začalo tento víkend tradičně v téměř neprostupných houštinách. Na prvních dvou kontrolách jsem ztratil 1 minutu. Pak ale začal pekelný běh s drobnými chybami. Tempo mě vydrželo až do cíle. O lepší výsledek mě připravily 2 chyby na 11. a 12.kontrolu, které mě dohromady stály 4,5 minuty. Letos fyzicky nejlepší závod – forma stoupá a zbývá jen dělat méně chyb.

Výsledek finále zde.

Trasa sobota

Trasa neděle

V pátek navečer se konalo Mistrovství republiky ve sprintu. Tento typ běhu mi moc nejde. Naposled ve Vrchlabí jsem vyrobil dost chyb. Tentokrát to byla chyba jen jedna, ale zase stála za to. Ale pěkně popořadě.

Hlavní důvod jet do Kutné Hory nebyl sprint. Před 30 lety jsem zde byl u dědy na prázdninách, tak jsem se těšil, jak se zase podívám na pěkné historické památky a zavzpomínám na staré dobré časy.

Za deštivého počasí jsem tam dojel vlakem a do centra se přiblížil MHD. Po převlečení jsem se šel rozběhat. Pak si chtěl odskočit na záchod, ale záchodů málo – všude fronta – bohužel. Málem jsem nestihl start. Ze začátku jsem běžel hodně svižně, ale ne na maximum. Celkem bez chyby jsem se dostal k 7. kontrole a od ní se dostal na rovinku. Řekl jsem si, že se konečně pořádně rozběhnu. V tu chvíli se začaly se bouřit střeva a navíc jsem si překládal mapu. Osudný okamžik. Rozběhl jsem se tak silně, že se mi podařilo doběhnout až ke Svaté Barboře, kde jsem zjistil, že odbočující uličku jsem přeběhl o 200 metrů – bylo po závodě. Zase se projevila moje nekoncentrovanost. Ztráta na nejlepší mezičas 8. kontroly činil hrozivé 2 minuty. Od teď jsem přešel do svižného běhu a kochal se historickými památkami, které jsem míjel.

Bídný výsledek zde.

Trasa

Ve středu jsem se lehce projel po Liberci na kole a ve čtvrtek po práci autobusem na Českou chalupu. Zase jednou nepršelo a cesta krásně ubíhala. Na Černé Nise teplota vzduchu +22°C. U Bedřichovského stadionku se bagry zarývají do půdy, aby byly na zimu připraveny závodní tratě. Divím se, že to „ochranáři" povolili, když zamítli podobné úpravy pro MS 2009, které se nakonec konalo ve Vesci.

Trasa

Po práci jsem vyčkal ukončení deště a vyrazil na moji měřenou trasu, kterou jsem naposledy testoval před 4 lety. Myslel jsem, že bude zima, ale když vykouklo slunce, tak jsem se v kopci trochu zapotil. Co čert nechtěl, pár minut po výběhu se na vrcholu zjevil náš předseda – Martijan. A notnou chvíli po něm bez formy běžící Bratr-atlet. U Ještědky se naše trasy rozdělily. Záda trochu bolí, tak ještě nevím, jak to bude s 8-mi výstupy 11. července při Slavnostech Ještědu.

Trasa

Manželka se pilně učí na zkoušky z autoškoly, a tak jsem byl v pátek a v sobotu v Hradci Králové za sestrou a její rodinou. Aby to bylo trochu pestřejší, tak třetí den hlídání jsme s Adélkou vyrazili za pěkného počasí do Bedřichova. Plán byl jasný – podívat se na Královku. Pokud jsem tam kdy byl, tak už to je tak dlouho, že si to nepamatuji. Taky jsem se těšil. Poté jsme navštívili farmu a dětský koutek u Prezidentské chaty a pokračovali nad Josefodolskou nádrží ke kapličce v Hraběticích. Bylo pěkně a čas nás netlačil, tak jsme pokračovali na rozhlednu Slovanku. Pak sestoupili do Janova nad Nisou, odkud jsme jeli MHD do Jablonce nad Nisou a následně do Liberce.

Před Královkou

Na Královce

U Prezidentské chaty

U malého vodopádu

Pod Slovankou

Na Slovance

Radost z výstupu

Trasa

Ve středu busem do Harcova,kostel a poté dle různě starých orientační map cestou necestou, ale spíše cestou. Počasí super – déšť nikde. Probleskovaly vzpomínky na štafety na mapě Maliník, kde druhé místo bylo „zničeno" tím, že Martijan na druhém úseku vynechal jednu kontrolu v „osudných", ale krásných lomíkách.

Ve čtvrtek jsem si udělal padesátiminutový 18-ti kilometrový cyklovýlet za účelem návštěvy Harcovského minipivovaru Vendelín. Na terásce světlý kvasnicový ležák chutnal.

1. a 3.část trasy

2.část trasy

4.část trasy

5.část trasy

Převýšení

Jelikož partner na závod, Vokoun, vůbec neměl čas otestovat letošní vodu, podnikl jsou zoufalý čin a šel 10 dní před závodem prozkoumat vody nedaleko Libereckého krajského úřadu. V hřebových botách to docela šlo, ale u ZŠ Barvířská ji bylo docela dost. Po více než 2 km jsem to vzdal, protože vody bylo tolik, že mi sahala až nad kolena. Navíc byla zkalená a nebylo vidět na dno, takže jsem úspěšně dvakrát skočil plavmo do smradlavých vod Nisy.

4 dny před startem jsem si udělal výlet na kole a prohlédl některé pasáže Nisy – hlavně jezy. Částečně se to vyplatilo.

1 den před startem jsme si půjčili loď, dokonce až v Malé Skále. Všude v okolí Liberce nebyla k mání. Vypadala, že dobře pojede, ale byla dost těžká.

Samotný závod začal v 8 hodin. Naše posádka měla slíbené číslo 0. Start se tradičně povedl. Pod 1.mostem jsme byli na druhém místě. Drobná chybka nás v mlýnici kánoí rázem odsoudila na pátou pozici, ale hned jsme byli čtvrtí. Při prvním vylévání (asi po půl hodině) jsem nebyl schopen zvednout kánoi, a ta mě zavalila. Měl bych začít posilovat! Opět páté místo. Zanedlouho jsme předjeli posádku, které se podařilo odstartovat jako první a u Rochlického Kauflandu jsme získali 3.pozici. Bylo tolik vody, že nemělo smysl běžet v tradiční části zpevněného dna u Libereckého krajského úřadu. Teplota vody taky nebyla ideální. Ruce takřka neměly čas odpočívat, začala se dostavovat únava. U fotbalového stadionu jsme přepustili medailovou pozici a za Hamrštejnem i bramborovou. Nedocházely síly jen mně, ale i Vokounovi. Do cíle jsme to nějak doplácali a už nás nikdo nepředjel. Konečné páté místo je slušným výsledkem. Výrazně chyběl trénink na lodi a v posilovně. Stále je co zlepšovat. Jak říká Vokoun: „Kdo přežije Marathon Nisa, přežije i atomovou válku", tak já říkám: „Marathon Nisa je demolice celého těla".

Výsledky

Letos teprve podruhé na ikoně Liberce a Libereckého kraje. Do kopců to už zase po dlouhé době táhne, takže paráda.

Trasa

Tak dnes to stálo za to. Teplota za poslední 2 měsíce přiblížila k nejmenší hodnotě (na Černé Nise bylo 6°C). Neustále pršelo. Ani se nedivím, že pochod absolvovalo pouze 61 účastníků. Jelikož jsem věděl, jaké budou podmínky, vzal jsem na sebe 4 vrstvy (moira mono, litex, moira trio a větrovka s podšívkou) a bylo mi fajn. Vlastně jsem byl oblečen jako v zimě. Na nohách pouze dederony, ale to stačilo. Na 3. kontrole jsem se zastavil na pokec asi na 3 minuty a už jsem začal chladnout. Taky jsem kvitoval, že jsem si vzal rukavice. Trať jsem absolvoval za 2 hodiny.

Černá Nisa

Trasa horizontální

Trasa vertikální

O den dříve jsem na lesních cestách testoval 5 km na čas. Měla to být příprava na Mezikrajské sportovní hry. Bohužel se do Ostravy nakonec nejelo, takže zůstalo u času 21:20 min na kilometrovém okruhu s převýšení 30 m na 1 okruh.

Ve 14 hodin neskutečná průtrž mračen, ale v 15 hodin už jen zataženo a během času nakonec i slunce. Busem přes sedlo pod Ještědem k Semerinku. Odtud po cestě k pramenu Ploučnice, který určil Luděk Munzar v dokumentárním seriálu Zpět k pramenům. A odtud povětšinou s kopce a po cestách, sem tam terénem, kolem Lázní Kundratice. Zpestřením byl výběh na Děvín. Myslel jsem, že doběhnu k Průrvě Ploučnice, ale tížil mě čas, kdy mi odjížděl autobus ze Stráže pod Ralskem zpět do Liberce. Pokračování  podél potoka-řeky zas někdy příště...

Pramen Ploučnice

1.část trasy

2.část trasy

Převýšení

Po roce jsem pracovně navštívil třídenní Seminář IDS konaný v Lázních Bohdaneč. V pondělí a úterý navečer jsem využil možnosti jít si zaběhat v rovinatém terénu. Běžel jsem prozkoumat různá místa. Zaběhl jsem k ruchadlu – vynálezu bratří Veverků a k jejich rodnému domu. Proběhl jsem kolem několika rybníků, k čemuž mi dopomohly i orientační mapy. Vše bylo v pohodě až na všudypřítomné komáry. Stačilo se na chvilku zastavit a hned jich kolem bylo hejno. Začali sedat na zpocené tělo a sát mou vzácnou tekutinu. Ani večer v hospodě na zahrádce to nebylo lepší – dokážou prokousnout lecjakou textilii.

Trasa pondělí

Trasa úterý

Den před turistickým pochodem jsem pořádal s dalšími oslavenci narozeninovou párty na chatě kolegy v Proseči nad Nisou. První fáze byl orientační závod na 33 let staré mapě, o které jsem mluvil již dříve. Nejlepší oběhl všechny kontroly za 57 minut. Nejpomalejší tam byl 2,5 hodiny a stejně neměl všechno. Chvíli předtím jsme začali organizovat záchranný tým, který nakonec vyrazit nemusel. Počasí přálo, špekáčky byly propečené, pivo Svijany 11° vychlazené, kytara naladěná.

Ráno už to tak veselé nebylo – celková slabost z nevyspání a nepřetržitý déšť. Bratru-atletovi se nechtělo, ale nakonec se rozhodl běžet, takže jsme se sešli v Mníšku na fotbalovém stadionu, odkud jsem za stálého deště vyběhli na trať 25 km. Za neustálého stoupání jsme doběhli na Závory a Olivetskou horu. Po rozvážném tempu jsme se z kopce rozběhli a pokračovali v tempu pod 5 min/km i v případě mírného stoupání. Výjimkou nebylo tempo pod 4 min/km. Déšť ustal a do cíle jsme přiběhli za slunečného dne. Uzenka a pivo v cíli ještě vylepšily náladu.

Trasa

Převýšení a délka

Po domluvě s kámošem z vojny jsem těšil na první vyjížďku po Českém Ráji. V plánu jsem měl přesun z Liberce do Turnova vlakem a pak hurá do pískovcových skal. Ale... Úpravy podchodů na nádraží v Liberci určily, že do Turnova jezdí náhradní autobusová doprava a tudíž není jisté, že mě řidič vezme do busu kolo. Výlet jsem nechtěl odvolávat, tak jsem po práci vyrazil na kole už z Liberce. Sraz na Sychrově určil první občerstvovací stanici – Konrád 11°. Další bod byla pivovarská hospoda ve Svijanech – Kvasničák. Za Příšovicemi a Všení jsme vjeli do lesa, kde mě přivítala vůně borovic – paráda. V prudké cestě jsem musel otestovat nejlehčí převod. Můj oř se trochu vzpínal, ale vrchol zdolal. Ocenil jsem, že ve všední den a navíc mimo sezonu je všude kolem klid – žádné davy turistů, cyklistů. I přes to všechno se daly navštívit hospody, takže občerstvení bylo stále dost. Po dešti jsem se obával mokrých cest a bláta, ale taky vše v pohodě. Do Liberce jsem dorazil za soumraku. Tachometr ukazoval 4h 47min a 96,6km.

Trasa

Tak tenhle pochod jsem absolvoval už loni. Tentokrát trasa vedla do jiného koutu Jizerských hor, takže jsem měl možnost proběhnout nepoznané končiny. S Bratrem-atletem jsme se odhodlali na nejdelší trať. Oba dva jsme se zrovna moc dobře necítili (B-a – bolavé lýtko od achilovky, já – nějaká slabost). Začátek ubíhal v pohodě, tzn. lehce zvlněný terén. Nejdříve občerstvení minerálního pramene přímo na kolonádě v Lázních Libverda a poté v lesním minerálním prameni Novoměstská kyselka. A od tohoto místa se stoupalo a stoupalo a stoupalo až na největší horu Jizerských hor – Smrk (1124 m.n.m.). Fučel nepříjemný ledový vítr z ještě zasněžených Krkonoš, takže jsem musel navléknout moiru trio. Obloha jasná. Na Smědavě jsme dali kofolu s tatrankou, která padla do břicha jak ulitá. Další hranici 1000 m.n.m. jsme pokořili v okolí Smědavy a Poledních kamenů. Poslední pasáž od Hejnic do Raspenavy jsme odběhli tak nějak setrvačností. Frankfurtská polévka částečně zasytila žaludek, ale to nejlepší mě čekalo v baráku B-a. Tam jsem se osprchoval v nádherně teplé vodě a jeho manželka nám k obědu připravila vynikající smažený řízek s bramborami a zeleninovým salátem. Super.

Trasa horizontální

Trasa vertikální