>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Už se těším na pondělní a úterní školení v Praze.

Budova Lapidária

Nedaleko Lapidária stojí Veletržní palác

Moc jsem si přál, aby vám naše Sudetské derby dalo pořádně zabrat.

Bohužel nenapadl sníh. Tak jsme vám trasu ztížili alespoň tím, že poběžíte skrze největší polomy po nedávné kalamitě a na 33 let staré mapě. Pro ty nejtroufalejší z vás (myslím tím běžce kategorie dlouhá) máme přichystaný drobný zádrhel v podobě alkoholického občerstvení, které vám doufám zatíží nožky běhavé.

V cíli na vás čeká zkažené pivo a když vyhrajete, dostanete ušmudlané likéry. Po celou dobu vás budou provázet kyselé ksichty pořadatelů. Na prezentaci vás okrademe (teda doufám, že na to Pedros nezapomene).

Moc se netěšte a pokud by se vám to náhodou líbilo, budu zklamán.

Sincerely Yours Vokoun

 

...a několik fotek z přípravy na závod.

 

Rychlý jak vítr

 

Bez komentáře

 

I pořadatel Požírač má problémy s mapou

Manželka si potřebovala dát den volna, aby se mohla učit do školy. S Adélkou jsme se nejdříve vydali do liberecké Plazy na pohádku. Tam děti zpívali různé písničky a za odměnu dostali bonbon.
Další štací bylo Severočeské muzeum – prošli jsme všechny patra a Adélce se nejvíce líbili vycpaní ptáci. Pak si také vyzkoušela zahrát na klavír.
Po prohlídce vyhládne, tak jsme poobědvali v restauraci Formanka v Lidových sadech.
A třetí štace byla návštěva ZOO, která nikdy nezklame. Vždy si prohlédneme i nové druhy, které byly předchozí návštěvy zalezlé ve svých norách.

Před muzeem

Přestávka na oběd

Žirafy pod střechou

Zebry ve výběhu

Panda na čerstvém vzduchu

Lvice, která týden na to roztrhala bílou tygřici

Hejno plameňáků

Konečně jsem se dostal po Závodě tří vrchů k běhání – práce moc, nic se nestíhá. Na Maliníku prázdné parkoviště, v lese ani živáčka, mlha, poslední zbytky sněhu. Na Hřebínku +4°C.
Trasa (80min/16km): Maliník – Kanál – Nová Louka – Hřebínek – Nová Louka – Blatný rybník – Bedřichov – Maliník

Poslední zbytky sněhu na Kanále

Blatný rybník

Architektura v Bedřichově

Nejen během je živ člověk. Po skončení školení jsem se podíval do míst, kde jsem ještě nebyl. Krásný památník, krásné výhledy, no prostě paráda.

 

Metro na Střížkově

 

Žižkov s vysílačem

 

Památník na Vítkově

 

Na Vítkově

Pro ty, co čtou můj blog – dnes nezvykle dlouhý článek.

Přípravou pro tento, dle předchozích ročníků, náročný závod bylo hlavně Mistrovství ČR v horském OB konané minulý týden, kde jsem běhal po cestách i terénem. Každý den necelých 20 km. Na disciplíny jsme se s Bratrem-Atletem moc nepřipravovali – pouze jsme před týdnem vyzkoušeli poprvé v životě slaňování.

Největší strach jsem paradoxně neměl z trati a úkolů, ale z ranního vstávání. Po čtyřhodinovém spánku jsem nebyl ve své kůži, a že by se mi chtělo běžet, to už vůbec ne. Počasí naštěstí bylo příznivé – nepršelo a bylo nad nulou.

Samotný závod začal chybou po 100 metrech. Ulice v Ostašově končila velkou zavřenou bránou – museli jsme se vrátit. Přes letiště jsme doběhli do Růžodolu. Po 16 minutách od startu nastal zajímavý okamžik. Nějaká ženská nás viděla, jak se na ni „řítíme" a začala před námi panicky utíkat. Pokoušela se zastavovat auta a dokonce zastavila policajty. Když nás viděli, hned pochopili, že nejsme úchyláci a smáli se. Tak jsem na ně zamával. Co si mysleli o tý ženský, která byla možná opilá, už se asi nedozvíme. Pokračovali jsme přes Šaldovo náměstí a po Husovce jsme se dostali až k lesu pod Libereckou výšinu. Na stanoviště to bylo kousek, ale nějak s námi „rychlíky" nepočítali. Než jsme vypátrali stanoviště a po dalším vyptávání zjistili správný cíl přesunutí asi 50 kg klády, ztratili jsme nějaké minuty. Trochu nás to naštvalo, ale byli jsme první, tak budiž. Na stanoviště č.2 jsme pokračovali přes Českou chalupu, Maliník, Kanál a Závory. Na lanovém stanovišti jsme vylosovali disciplínu č.3, což bylo vylezení po dvou děravých tyčích zavěšených nad sebou. Do děr se kolmo strkali kolíky, po kterých se muselo vystoupat až na vršek. Aby to nebylo tak jednoduché, tři díry byly povinné a já měl zavázané oči. B-A mě kočíroval, takže jsem výstup zvládl za 5,5 min. Po absolvování mi B-A postupně házel 5 míčků, z nichž jsem chytil alespoň 3. Další stanoviště č.3 – přehrada Fojtka. Bylo 8 hodin a při seběhu do Oldřichova k pile si B-A vzpomněl při včerejší rozpravě na slova Kuldy: „Bude to těžký závod, na konci vás čeká prasárna a přiběhnete o půlnoci" a na to konto B-A prohlásil: „Tak ještě dáme prasárnu a na oběd budeme doma" :-)

Po loukách pod lesem se běželo slušně a přesně jsme trefili místo přítoku přehrady Fojtky. Žel,... stanoviště č.3 nikde. Začali jsme vodní dílo obíhat zleva a najednou ST uviděli nedaleko hráze! Dalších ztracené minuty. V kanoi jsem pádloval nejdřív sám jako háček. Jízda se podobala plazení hada s přestávkami číhajícího na myš. Od bójky nazpět jsme pádlovali oba – už to bylo lepší a konečné dvojnásobné obeplutí bójky bylo perfektní. Na další stanoviště jsme využili železniční tratě v délce 1,8 km. Půl minuty po opuštění železnice kolem nás projel vlak vyjíždějící v 9:08 z Mníšku směrem do Liberce. Po loukách jsme vystoupali do sedla a sbíhali do lesa. Tam měla skupinka bezdomovců sídlo z vojenského bunkru a dvou dřevěných chýší. Prádlo se sušilo na špagátu. Raději jsme se nezdržovali focením a rychle pokračovali k rybníčku na Vísce. Tam byla další disciplína. Já musel se svými 70 kg na ramena B-A (obrácená varianta nepřicházela v úvahu). B-A musel kutálet pneumatiku na určené místo se zavázanýma očima. Kupodivu si nestrhl záda a já nezlomil vaz. Nejkratší cestou přes pole, po cestě lesem a asfaltce podběhli silnici E442. Po žluté turistické značce jsme doběhli na stanoviště č.4 na zříceninu Hamrštejn. Zde nás čekali 2 kvízy, z nichž jeden jsme z větší části vyluštili, druhý vůbec. Trvalo nám to přes půl hodiny a dala se do mě zimnice. Kolem vodní elektrárny jsme doběhli na zelenou turistickou značku. Zde začala spíše chůze než běh. Nejvostřejší to bylo na Rozsochu. Ze sedla jsme Černou horu obkroužili zleva po vrstevnicové cestě na Výpřež. Pak jsme vystoupali více než 200 výškových metrů na Ještěd. Zde nás čekala nejen prasárna, ale nádherný výhled na Podještědí zahalené inverzní mlhou. Prasárna nakonec nebyla prasárna, ale vylepšený 10 metrový člunkový běh mezi pytlem nařezaných kousků prkna a vzrůstající věží z těchto kousků. Na celou akci jsme měli 1 minutu a každý mohl nést vždy 1 kousek. 58 cm je solidní výkon. Za dalších 31 minut jsme byli v Ostašově a s chutí se vysprchovali v teplé vodě. Na vychlazených lahváčích jsem si pochutnal.

Z3V bylo příjemným zpestřením a na příští rok se už teď s B-A těšíme.

Tři dny po závodu mě stále neskutečně bolí ruce (tahání klády, šplhání po laně a pádlování na kanoi). Trochu bolí záda, ale nohy už jsou celkem v pohodě.

 

B-A lezoucí na věž Hamrštejnu (foto od Matese)

 

Hloubající nad kvízem (foto od Matese)

 

B-A v rozhovoru se ST (v pozadí inverzní moře)

 

Inverze z Ještědu ve 13 hodin (pohled směrem k Českému Ráji)

 

Trasa horizontální

 

Trasa vertikální

 

Statistika

Po mojí loňské nemoci jsme se s Vokounem po 2 letech ukázali na orientačním běhu s mapami 1:50 000. Tentokrát jsme si vybrali kategorii T (kratší trať pro příchozí, ale Těžká). Po hromadném startu jsme byli první na 1.kontrole. Já jsem mapoval a fotil – Vokoun se vezl. Bez chyby jsme pokračovali směrem k cíli a taky 1. etapu vyhráli.

Druhý den jsme startovali s náskokem 3,5 min a 8 min před druhou a třetí dvojicí. Poté, co Vokoun přišel na start s 1,5 minutovým skluzem se náš náskok ztenčil. Mapově jsem po včerejší veselici moc nevynikal, tak vzal opratě do svých rukou Vokoun. Na 1. občerstvovačce jsme byli už druzí a po 8 minutovém hledání křížku (7.kontrola) jsme se propadli na 3. pozici se ztrátou 7,5 min a 3 min na druhou a třetí dvojici. Nutno podotknout, že obě dvojice na tom byly v této fázi fyzicky lépe než my. Jenže jsme zabrali, nedělali chyby a na poslední kontrole jsme se všichni viděli. Úprk do cíle se povedl, ale na vítězství to o fous nevyšlo, ale i tak je 2.místo pěkné.

V lese bylo množství cest, které nebyly v mapě, po kterých se dalo dobře běžet, ale na druhou stranu tam byly rozsáhlé ostružinové paseky, kterým bylo radno se vyhnout. Oba dva dny bylo kolem nuly, ale spíše pod ní. Mráz však nezkalil náladu. Pěkné výhledy a krásná krajina určitě potěšily.

 

Nedaleko sobotního startu

 

Vokoun u kontroly č.3

 

Ovce očekávají nějakou laskominu

 

Barvy podzimu

 

Mistr světa amoleta

 

Svijany jsou všude, i v Kašperských horách

 

Čtenářský kroužek před 22.hodinou a po několika pivech

 

Nedaleko nedělního startu

 

Pěkné zátiší

 

Mraveniště s houbama

 

Osudná kontrola č.7

 

Inverze

 

Menší problémy na trati

 

Sobotní závod

 

Nedělní závod