>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Tahle záležitost je stará už 10 dní, ale zatím nejčerstvější sportovní výkon, jelikož jsem od té doby neuběhl ani metr.

V rámci tradičního semináře v Lázních Bohdaneč jsem tentokráte chtěl vidět na vlastní oči akvadukt. V silném studeném protivětru jsem se dostal až k přemostění Sopřečského potoka Opatovickým kanálem, který je dlouhý, tuším 35 km a dříve sloužil k napájení mnoha rybníků už od 16.století. Určitě zajímavost, která stojí za shlédnutí. V okolí je ještě Semínský přesyp, ale na to už mně nestačily síly (ikdyž to bylo kousek). Výhoda studeného počasí byla, že po štiplavých komárech nebyla ani památka.

Trasa ( 2,5 h / 28 km ): Lázně Bohdaneč – Živanice – rybník Mělice – rybník Buňkov – Břehy – Semínský akvadukt – Semín – Na Hořičkách – U Sopřečského kanálu – Přelovice – Neratov – Lázně Bohdaneč

 

Písečný rybník Mělice

 

Vlny na rybníku Buňkov

 

Typický les v okolí Lázní Bohdaneč

 

Polom na turistické značce, přes který jsem se musel „prokousat"

 

Semínský akvadukt ze tří pozic

 

 

Klobása chutnala

Dívčí bubenická kapela

Přehlídka modelů

Přehlídka modelů

Modelky a manekýni

Před zoologickou zahradou

Nedaleko startu u potoka plného vody

Šnek na stromě – po cestě jich bylo dost

Odchod od Spálené lípy

Louky a lesy na hřebeni nad Oldřichovem

Návštěva posedu

Nedaleko cíle

Tak tenhle turistický pochod Krajem Karoliny Světlé začal poněkud netradičně. „Báby" z Oborové zdravotní pojišťovny lákaly příchozí na změření tuku a tlaku. S Bratrem-Atletem jsme se nestačili divit. B-A zjistil, že neustále s sebou nosí 20 kilo tuku, já jen 9 kg. Naopak můj tlak natolik šokoval zdravotnici, že mě okamžitě posílala k doktorovi. Naměřila mi 174/84 a přístroje nelžou! Trochu nás hodnoty zaskočily, ale okamžitě jsem odvětil, že mě ještě čeká třicítka a pak se rozhodnu, jestli se vrhnu do spárů doktora nebo ne. Následně jsme očekávali, jak nám zdravotnice začnou doporučovat nějaké přípravky na zlepšení našich tělesných parametrů. Nestalo se a hbitě lovily další „oběti". Počasí bylo studené, mlhavé a ufoukané. V průběhu trati překvapily dobře připravené kontroly se slazeným čajem a možností opékání špekáčků. Nedaleko cíle hrála country kapela a po stromech viselo na papírech 15 otázek týkajících se znalostí místního okolí. Nezaváhali jsme a dali se do zatrhávání odpovědí. Moc se nezadařilo a premianty bychom určitě nebyli. Ke konci docházely síly, ale zvládli jsme to. Diplom a perníček v cíli potěšil. Rozhodně doporučuji hlavně pro rodiny s dětmi. Tak zase za rok.

Trasa ( 3,5 h / 30,3 km ): Český Dub – Chvalčovice – Dehtáry – Kohoutovice – Petrašovice – Bohdánkov – Rašovka – U Šámalů – Pláně – Jiříčkov – Skalákovna – Sobákov – Za Vrchy – Kněžičky – Český Dub

 

Silnice nedaleko Kohoutovic

 

Borovicová kleč v mlze na Ještědském hřebeni

 

Kontrola Skalákovna (v popředí B-A)

 

Opékání špekáčků v lomu kousek od Kněžiček

V Liberci zima (8°C), ale v Turnově o deset více. Sezóna se blíží, a tak otevřených hospod bylo podstatně více než posledně, takže bylo z čeho vybírat.

Trasa ( 1 h 40 min / 36 km ): Turnov - Dlaskův statek - Zrcadlová koza - Rohliny - Klokočí - Na Špici - Dubecko - Sekerkovy Loučky - Vystrkalov – Sedmihorky (ČD) - Zavadilka - Hrubá Skála - Bukovina,arboretum - Pod Radčí - Kacanovy - Kadeřavec - Turnov

 

Vodopádek nedaleko Zrcadlové kozy

 

Kaple v Klokočských skalách

 

Pozor! Z Klokočských skal padají kameny

 

Rozhledna Dubecko

 

Zvědavá koza

Převlíkání před startem

11 kilometrů za mnou

Těsně před 33. kilometrem

Po doběhu se Švihákem

Tabulky 2010 a 2007 (porovnání)

....příspěvek tentokrát od Bratra-Atleta sepsaný 10.5.2010

Cesta tam...
„Jáchymov šedesát kiláků, vole, už je to jen kousek!"
Odpověď Požírače byla celkem očekávaná: "Zastav mi u pumpy. Po tom špeku mám žížu. Dám si pivo".
Tankujeme oba, já natural za litr, on litr Bráníka.

Pod okny si děti hrály....
„Lepší než parkety, karimatka a 38 párů cizích nohou", říkám si.
Zavírám okno, čas se naplnil. Frčíme do školy, ať víme, o co půjde nám.

Někdo spí a někdo trpí...

Tak jo, jdeme na to....
Líná huba, holý neštěstí. Mobil mlčí, tak se jdu zeptat, číslo je určitě O.K. Nějakej zádrhel na síti nebo co, ústní odpověď nahradila sms a vybíháme za ostatními.
Krpál jako kráva a pomalu nám dochází, že na vrcholu nemůže být horní stanice vlaku. „Nebyla to stanice vleku?" Je to možný, víc jsem odezíral než slyšel. „Byl jsi na hajzlu, je to tvoje chyba!"

Tak trochu sportovec, tak trochu úchyl....
Hrůza! „Už ty uzly a změť lan někdo testoval?", ptám se.
No jasně že nikdo, mám být první.
Tak do toho nejdu, na to se mám moc rád! Horolezec frčí dolů a my máme alespoň nějakou jistotu.
A na to se nedá nic říct.
Nemám důvod mu nevěřit, ale nechápu...

I mistr tesař se utne....
Močál, drny, kleč, voda nebo sníh – bloudíme. Ani trilobit, který nám propluje mezi nohama, už nepřekvapí.
Horší to být nemůže.
Sníh stále střídá bláto, ale vypadá to nadějně. Konečně pevná cesta. No sláva!

Cílová páska, ohňostroj, gratulace vítězům....
Tak to ani prd, vole!
A hele, dvě starší ženy a slečna, co sleduje, jak tety ovládají košťata.
Vyrušíme je a ....bingo! „Tak to jdete ke mně" odpovídá ta slečna a vede nás k budově za rohem.
Zvládla to na jedničku.
Fakt, jinak nikde nikdo! Ani čára na zemi, ani várnice s čajem nebo tatranka.

Špagety, kočka a kuchařka s rukavicí....
(pro kluky od stolu a z Plzně)
Mám ji, konečně ji mám!
Paráda!
Vymydlený a voňavý sedíme na lavičce, Požírač popíjí točenýho Pardála z pet-lahve, já Kofolu.
Když vrchní vytahuje už třetí lopatu nudlí z vody, jdu budit Pavla.
Ne, není tak unavenej, jsme celkem zvyklí, ale sedm piv je sedm piv.
„Vstávej vole, bude večeře a vyhlášení výsledků, to přece neprospíš".

Cesta zpátky....
Dál už se nic nedělo, jen dvě piva u pumpy.
To proto, že po špeku je žíža....

Hlídka č.5: Černý Michal a Pavel Schröter

Trasa závodu


Postup ze startu na 2. kontrolu


Postup ze 2. kontroly na 3. kontrolu


Postup ze 3. kontroly na 4. kontrolu


Postup ze 4. kontroly na 5. kontrolu


Postup z 5. kontroly na 6. kontrolu


Postup z 6. kontroly do cíle


Naše zázemí v Jáchymově


Páteční prezentace


Stanoviště číslo 1...


...a bádání nad člověčem


Stanoviště číslo 2 – lana


Popovský kříž


Stanoviště číslo 3 – kajak v bazénu


Horní hrad – věž připravená ke slaňování


Odměna po slanění


Cestou na Klínovec


Sněhu ještě neodzvonilo


Klínovec


Bádání nad trasou koloběžek


Poslední úpravy před koloběžkovým sjezdem


Cíl v Mariánské

...a možná ještě nějaké fotky přibudou

 

...a ještě jeden článek před Erzgebirge trophy. Po roce jsme opět zavítali do Lidových sadů. Počasí přálo. Po upálení čarodějnice jsme opekli špekáčky a pak šli plnit úkoly. Poté jsme zašli do Dětského koutku, kde se Adélka vyřádila.

 

Upálení čarodějnice

 

 

 

Probuzení Růženky

 

Hádání potravin v Otesánkově kuchyni

 

Všechny úkoly splněny

 

V Dětském koutku

Na závody jsem se přiblížil vlakem do Jablonného pod Ještědem a do Mařenic poté na kole. Bylo to trochu na knop a na startovní čáru jsem se dostal 10 vteřin před výběhem. Jak jsem byl roztěkaný, tak jsem nemohl najít 1.kontrolu. Díky dlouhému postupu na další kontrolu jsem se rozběhl. Náročný závod jsem zvládl s trochou menších i větších chyb. Po 3. letošním závodě se začínám sžívat s mapou a lépe běhám v terénu. Světlejší chvilky ještě přijdou!

Výsledky zde.

 

Trasa – 1. část (start až 12. kontrola)

 

Trasa – 2. část (12. kontrola až cíl)

Na rozehřátí a na protažení několik stovek metrů do kopce a poté hodně dlouho skopce. Šafrán nedaleko Lukášova už odkvetl a tak nejzajímavější část běhu bylo pouze přeběhnutí po nové lávce nedaleko Kunratic. S Pavlínou jsme po cestě pokecali a počasí bylo fajn, takže příjemný trénink.

 

Lávka pro pěší přes silnici I. třídy mezi Libercem a Jabloncem

Tak konečně! Už jsem se na to těšil před týdnem, ale zase do toho něco přišlo. Nakonec jsem využil volna, které mi vybylo po darování plazmy na transfůzce. Bohužel to byl nestudenější den za posledních několik dnů. Vybavil jsem se silnou bundou a vyrazil vlakem s kolem do Turnova. Žádné honění, žádné rekordy, pěkně na pohodu. Příroda se konečně zelení a léto se blíží. Nikde nikdo, občerstvení zavřené – je znát je všední den a sezona zdaleka nezačala.

Trasa ( 2 h 55 min / 58 km ): Turnov – Pelešany – Sedmihorky – Doubravice – Rokytnický rybník – Vidlák – Věžák – Podsemínský rybník – Libošovice – Rytířova Lhota – Dobšice – Branžež – Kněžmost – Boseň – Olšina – Příšovice – Přepeře – Modřišice – Podháj – Turnov

 

Rokytnický rybník

 

Blatouchy

 

Labuť na Vidláku

 

Mezi Dnebohem a Olšinou

Těchto 8 dní bylo velice pestrých. V sobotu 24.4. se konal dlouho očekávaný závod Erzgebirge trophy, který snoubil běh s dalšími disciplínami. V úterý jsem konečně letos vyjel na kolo do Českého Ráje. Hned na to ve středu protáhl nohy Jizerkami a v sobotu 1.5. jsem absolvoval orientační běh nedaleko Mařenic. Jelikož výsledky z Erzgebirge trophy ještě nejsou na netu, tak se v nejbližších dnech rozepíšu o dalších výše zmíněných akcích.