Požírač bloguje

Narozky s prasetem – 15.-17.6.2007

Tak se ukázalo, že přesunout narozky ze začátku dubna na půlku června kvůli počasí není zas až tak dobrý tah. V červnu je taková hromada akcí, že není možné se trefit do termínu, kdy by přišlo co nejvíce pozvaných. Ale od začátku.

V pátek jsem nakoupil basy piv a díky Piňďovi-Pěndovi vše navezl na ukryté místo u potoka za Harcovským stadionem. Solidně jsem si zaposiloval při snášení věcí ze stráně na dané místo. Po hodině na místo dorazila i manželka s dcerkou. Postavili jsme stan a holky si zašly na procházku po lese. Já zatím vytrvale porcoval popadané kmeny stromů čerstvě zakoupenou pilou ze stavobazaru. Začalo hřmít a stmívat se. Po prvních kapkách jsem vyklidil pozice a schoval se do stanu. Netrénované ženské pokolení to nestihlo a zmoklo. Dvouhodinový déšť ustal až s příchodem Vokouna, se kterým jsem rozdělal oheň. Mohli jsme začít opékat špekáčky. K dispozici byl i velmi pikantní vepřový gulášek, který jsem připravil díky svému kulinářskému umění. Ještě se objevila ségruše s Daliborem. Padla pouze 1 basa piv.

V sobotu se probudím v 5 hodin a prší. Na poslední chvíli zachraňuji oheň před vyhasnutím. Po dvou hodinách spánku stále prší. Dříví došlo – jdu opět zahlodávat zuby pily do suchých kmenů. Kolem 10. hodiny konečně ustává déšť a přijíždí Jirka s naloženým prasátkem. Jdeme na to. Stromy se neskutečnou rychlostí proměňují v polínka – pila je ostrá! Je 12 hodin a je jasné, že nemá smysl uskutečnit 6 hodinový závod – neměl by kdo startovat. Po 13. hodině je tady ségruše s Daliborem a mojí máti. Prase nabodáváme na rožeň a začínáme opékat. Žár se začíná zakusovat do syrového masa. Po dvou hodinách okrajujeme spálenou kůži, nařezáváme maso a začínáme potírat grilovacím kořením smíseným s olejem. Popíjíme lahváče. Počasí je dobré – neprší. Přijíždí celá Přítelovi rodina. Kočárek brázdí nerovný terén, skáče přes kořeny. Bára je spokojená. Fox se nemůže dočkat voňavé pochoutky a kostí. Po 4 hodinách už ukrajujeme první kousky. Dobrota. Doráží zdecimovaná dvojka ze závodu Ruská ruleta ve složení Martijan a bratr-atlet. Jsou schopni do sebe dostat sotva jedno pivo a kousek masa. Po 20. hodině zůstáváme pouze naše rodina a ségruše s Daliborem. Vyčerpán ulehám do spacáku.

V neděli se nemůžu na maso ani podívat. Je jasné, že to zabalíme, co nejdříve. Se dvěma prázdnými basami odcházím na autobus, jedu do Tesca a kupuji jídlo na snídani. Sháním odvoz – nedaří se to. V 9:40 hodin začínám vynášet věci strmým srázem na cestu, odkud je to dostupné autem. Podařilo se mi dohonit Viktora – mého přímého nadřízeného z práce, který neváhá vyrazit z Jablonce Škodou 120. Ve 13:15 hodin mám vše odnošené – stany, věci na přespání, zbytky prasete, vidlice s rožněm, 9 plných bas !!!, 1 prázdná a další věci. Ruce vytahané jak opice neudrží ani lahváče. Na dvakrát dostáváme věci zpět do obydlí v Husitské ulici. Po očistné sprše ulehám totálně vyčerpaný do postele.

Možná zase za 5 let.

Děkovačka pro Ivoše, Ládise, Piňďu-Pěndu, Jirku a Viktora za výraznou pomoc.

Nedaleko se procházel mlok