>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Pro ty, co nevědí: Rogaining je speciální orientační disciplína, kde je na mapě 1 : 50 000 zakresleno mnoho kontrol s různou bodovou hodnotou a cílem je získat co nejvíce bodů za určitý čas.

Bylo možno soutěžit v 6-ti, 12-ti nebo 24 hodinovce. My (já a Slávka) jsme si vybrali, tak jako loni, závod na 24 hodin a soutěžili jsme v kategorii MIX. Závod se konal  v oblasti Blanského lesa s nejvyšší horou Kleť. Počasí během týdne nevěstilo nic dobrého, takže pláštěnka byla samozřejmostí. Problém spočíval v botách. Po výběhu na 4 hodiny před 12 dny se mi v New Balancích udělali na obou nohách puchýře, a tak jsem musel řešit problém co na sebe. Nakonec jsem se rozhodl, že si vezmu špuntovky. Špatně.

V sobotu v 10 hodin jsme dostali mapy, abychom měli dostatek času se rozhodnout, kudy zvolíme trasu. Po poradě se Slávkou jsme se rozhodli pro vnější obíhání Blanského lesa z východu přes jih na západ, a pak se uvidí, přičemž výhodou bylo malé převýšení. V neděli jsme chtěli obkroužit horu Kleť včetně vrcholu. Startem ve 12 hodin se začal hromadný závod nedočkavých závodníků v Chlumu, části Obce Křemže. V obci jsme trochu zazmatkovali a následně pokračovali sami. Dělali jsme drobné chybky a po 2 hodinách jsme se dostali téměř ke břehu Vltavy. Po 3 hodinách mě začali bolet chodidla. To se dalo čekat při běhu po tvrdých cestách a asfaltkách. Zvoral jsem to. Co naplat, muselo se pokračovat dále. Po 5 hodinách se na nás snesla brutální 20 minutová přeháňka. Díky pláštěnkám jsme byli v pohodě, ale kvůli mokré trávě nám nasákly boty. Za nedlouho jsme se stavili v hospodě – já na pivo s kofolou a Slávka na džus s kofolou. Taky jsme se najedli a pokračovali dále. Při jednom seběhu si Slávka nešťastně narazila koleno, takže už to byla povětšinou indiánská chůze. Další 2 kontroly jsme téměř nenašli. Stálo nás to spoustu času. K tomu se přidal téměř nepřekonatelný porost – hustníky, kameny s ostružinami a polomy. Další ztráta času. Blížila se tma. Měli jsme kvalitní čelovku, ale přesto se nám nepodařilo najít kontrolu (pouze lísteček pro roznašeče kontrol) – 90 bodů v háji (nebyla nám rozhodčími uznána). Další zastávka v hospodě, tentokrát po 22. hodině. Tradiční občerstvení. Bylo jasné, že nemá smysl někde přespat, jelikož nebylo nijak teplo, neměli jsme ani alumatku a dávno vzniklé puchýře se začali zvětšovat a praskat. Jediná rozumná varianta byla doběhnout do kempu, nabrat nové síly a vzít si jiné boty (new Balanci) a ponožky, které jsem měl v zásobě. Po cestě jsme chtěli sebrat ještě nějaké kontroly. Bohužel mě v hospodě úplně zatuhly chodidla, že jsem skoro ani nemohl chodit. Naštěstí jsem to rozběhal. Kontroly jsme žádné nevzali, takže to byl plonkový 8 kilometrový výklus, vlastně ploužení a trápení. Do kempu jsme dorazily kousek před půlnocí.

V kempu jsem se převlékl do suchých věcí a zašel do hospody. Slávka šla spát. Pivo jsem tentokrát namíchal Colou. Dva závodníci mě poprosili o dojedení guláše a párku. Nelenil jsem a posilnil se na druhou část závodu. Vstávání bylo krušné. V 5 hodin jsme vybíhali. Nohy na tom byly jakž takž, ale zato kolena mě začala zlobit. Dnešní den se proměnil spíše v chodecký závod. Co jsme naplánovali, jsme stihli asi ze ¾. „Ve zdraví" jsme doputovali do cíle.

Výsledkem bylo slušné 7. místo z 24 smíšených dvojic, ale oproti loňsku (2. místo) to byl ústup ze slávy. Během závodu jsme naběhali a nachodili přes 100 km.

Poučení pro příště: Buď mít dobře prošláplé botasky nebo absolvovat pouze 6-ti hodinový závod.

Takto vypadala mapa

Já zakresluji do mapy barevnými fixy turistické značky

Start (v červeném oválu já se Slávkou)