Tak konečně jsem se letos dočkal. Něco napršelo, podhoubí ožilo a našel se i čas na krátký výlet do lesa pod Ještěd s celou rodinou. Ve smrkovém lese jsme nějaké kozáky nebo křemeňáky neočekávali, ale nějaký ten hříbek taky na nás mohl zamávat. Výsledkem byla krásná procházka, spokojenost manželky, radost v očích a časté výkřiky Adélky „houba, houba" a půlku menšího košíku růžovek.

Komentáře