>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Závody nejsou jen o pořádání, ale taky o stavbě tratě. V tomto případě se jedná o vytipování míst na určené ploše a jejich následné zhlédnutí. Nezbývá nic jiného, než nazout botky rychloběžky a vyrazit na obhlídku Ještědského hřebene. Dovolená mi dobře poslouží na tuto náročnou, ale krásnou práci.

Počasí tradičně na nic. Občasné přeháňky a vítr nenaznačuje, že už je léto. Konečně si jdu po týdnu zaběhat. Už mě z nicnedělání bolely svaly. Pod lanovkou ukrajuji metr po metru a zdolávám Ještěd (19:12) – dobrá příprava na Mt. Everest. Po turistických cestách se vyhýbám kalužím. Bohužel se mi krátí čas a oběd volá. Zkracuji si to nepochopitelně lesem, kde po 500 metrech na mě číhá houští nebo vysoká mokrá tráva. Volím nejprve houští. Po chvíli mě nebaví riskovat své zdraví vypíchnutím očí a volím trávu. Boty se po chvíli nacucali jako houby a když k tomu přičtu kluzkou trávu a brutální převýšení, jsem rád, když se vyplazím na hřebenovou turistickou cestu. Pak následuje sbíhání až do Liberce.

Po dvou dnech nabitý běžeckou energií upaluji směr Karlov. Po asfaltkách to ubíhá rychle. Zabíhám do lesa do kopců a tempo neupadá (4,9 min/km). Smažím to, co to dá – tma na krku. Snad mě někde neodstřelí poloslepý hajný čekající na jeleny. Ve ¾ na deset dobíhám do hospody U Rimků, kde napájím vysušené tělo. Domů dobíhám za tmy ve světle lamp a reflektorů aut.

Trasa 2.7.2007

Trasa 4.7.2007

linkuj.cz vybrali.sme.sk