Tato akce se už vlastně jmenuje H.S.H. Vysočina cup, ale na tom nezáleží. Po první etapě mi bylo jasné, že tady díru do světa neudělám. Smrkový les malinko ztížený klacky a různým podrostem a rovinatým profilem mi nikdy moc nesvědčil. Moc chyb jsem nedělal a výsledkem bylo 15. místo z 90 závodníků, ale až v druhé nejlepší kategorii. Druhá etapa byla podobná, akorát přibyly kameny a také chyby. No a o 3. etapě snad nemá cenu ani mluvit. Startovalo se hendikepově a u první kontroly se nás seběhlo 8 z naší kategorie. Byl to neskutečný úprk. Chyba stíhala chybu a mapovat jsem začal až za 5. kontrolou, kdy se postupem času oddělili 3 rychlejší závodníci, další 3 jsme je stíhali a zbylí 2 si raději hleděli svého tempa a svého mapování v klidu. Hláška dne byla: „Banda kokotů", kterou zakřičel jeden ze skupiny při zjištění, že běžíme o 90 stupňů jinam. Na konci závodu se nás seběhlo 6. V závěru závodu jsem běžel čistě a dostal jsem se ve skupince do nepatrného vedení, ale po chybě v hustníku mi zůstali oči pro pláč, kdy jsem skončil poslední ze skupinky a celkově na 14. místě (vybíhal jsem 12.).
K tomu mohu pouze dodat, že jakás-taková rychlost mi vyprchala před týdnem při zdolávání Mt. Everestu.
Část zákresu ze 3. etapy

Komentáře