Požírač bloguje

Přes Jizerky k větrníkům – 25.8.2007

Původně jsem chtěl vyrazit na přespolní běh Tanvald-Spálov konaný na paměť tragicky zahynulých cestujících při srážce vlaků v roce 1990. Zatuhlé svalové ústrojí ze středečního běhu naznačuje, že bych tam byl do počtu. Raději se vydávám na pohodový běh dle vlastního tempa a středeční pískovce měním za žulové kameny. Z České chalupy vybíhám na Maliník, odkud na mě čeká rovinatý a zvlněný terén. Část trasy volím po cestách, kde už jsem dlouho nebyl. A nepoznávám to. Z pasek se stal téměř les. Konečně začínají Jizerky zarůstat po vykácených stromech napadených před 20 ÷ 30 lety napadených nenasytným kůrovcem a imisemi z Polských elektráren. Nikoho nepotkávám – turisti a cyklisti ještě vyspávají. Před Hřebínkem se vrhám na obrovské borůvky. Je jich tady neskutečně mnoho. Přibíhám na Poledník. Zde začíná delší seběh až na Oldřichovské sedlo. Je 10 hodin a vyhlášená hospoda U Kozy otvírá až za 2 hodiny. Začínám míjet skupinky dětí a dospělých. Začínají mě pronásledovat jejich psy, utíkám jim. (Teď jsem si vzpomněl, že ve středu mě honil kůň, když jsem probíhal u Lysé skály ohradami. Ale nedohonil.) Kochám se nádhernými útvary žulových skal. Sbíhám na Albrechtické sedlo a v hospodě Kančí vrch se občerstvuji. Ještě několik set metrů a už jsem tam – u větrných elektráren. Z okna práce na ně koukám dalekohledem, a tak jsem je taky chtěl vidět zblízka. Jsou to obři. Taky je zde mezi stromy ukrytá zřícenina bývalého větrného mlýna. Pokračuji na Wothanburg, což je replika středověkého sídla. Od hlídkujících kluků se dozvídám, že se staví už 8 let a ve výstavbě se stále pokračuje. Měním plán a místo do Krásné studánky na MHD dobíhám do Chrastavy. Autobusem se dostávám do Liberce. Dnes se den obzvláště vydařil i díky téměř bezmračné obloze.

Bezmračný den (pohled od Skalní brány)