Taky se mi to stalo. Před 20 lety jsem při závodě orientačního běhu upadl a ruku jsem nechal pod sebou. Následovalo křupnutí, předloktí otočené na opačnou stranu a pekelná bolest. Ale furt jsem na tom byl lépe než Anička Pichrtová s dalšími mnohočetnými zlomeninami po autonehodě. A jak sama říká: „To byla tak strašná bolest, že každý maratón je oproti tomu hračka." A to můžu potvrdit!
Komentáře