>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Bratr-atlet někde na netu vyšťoural, že kousek za Hrádkem nad Nisou se v Německu koná velká akce, jejíž součástí je jak turistický pochod, tak hlavně přespolní běh. Po přelouskání rozpisu v němčině jsme zjistili všechny podrobnosti a v den „D" jsme vyrazili zdolat tu nejdelší trať v délce 35 km.

Den jako vymalovaný, na shromaždišti spousty turistů a závodníků. Po zaplacení 15 € za závodníka jsme obdrželi startovní číslo a mohli se začít připravovat na start. Běžců bylo celkem dost. Tento závod jsme nebrali vůbec prestižně, takže jsme se ani netlačili do popředí ke startovní čáře. Tempo bylo ze začátku nenápadně pomalé, ale postupně se zrychlovalo. Zkušení závodníci věděli, co je čeká, takže žádná honička. První občerstvení bylo asi po 10 km, kdy se většinou běželo po rovině. V této chvíli už jsem viděl B-a jen sporadicky – nestačil jsem mu. Navíc začalo stoupání a funění se zrychlovalo. Potěšilo mě, že soupeři odpadali. To mě přivádělo k euforii a v klesání, mé silné disciplíně, jsem „sestřelil" další závodníky. B-a nikde, ale v nastaveném tempu jsem nepolevoval. Asi po 20 km jsme se seběhli se závodníky kratší tratě. V jednu chvíli jsem myslel, že dobíhám B-a, ale mýlka – dotyčný byl jen stejně oblečený. Na poslední občerstvovačce jsem začínal ztrácet dech. Minutka pauzy mě dala do kupy a pokračoval jsem dál. Kupodivu jsem přeběhl dalšího závodníka a najednou jsem viděl B-a. Postupně jsem se mu přibližoval a 700 m před cílem jsem ho dohonil a předběhl. Zakousl se ale jako klíště a na atletickém oválu mě protáhl krok a natrhl mě prdel.

Nakonec jsme se umístili v první pětině závodníků. Čas kolem 3 hodin. Organizace byla perfektní a občerstvovačky bohatě zásobené – voda, ionty, čokoláda, rozinky, banány a dokonce i chleba se škvarky a sádlem.

Trasa

linkuj.cz vybrali.sme.sk