>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Ve 14 hodin vypouštím z hlavy všechny úkoly, „zavírám krám" a rychle do Jizerek dokud je světlo. MHD se přiblížím na Českou chalupu a ve 14:30 začínám „odškrabovat". Žádné flákání a i když to podsmekává, tak za 10 minut jsem na Maliníku. Dále po Kanále (což je vlastně beztlakový krytý betonový přivaděč vody pro část Liberce pokrytý zeminou a zarostlý trávou, borůvčím,...) až témeř k hrázi Černé Nisy. Přeběhnu hráz a řašeliništěm po ztrácejících se chodníčcích probíhám kolem kříže Dagmar Spinové, která se zde úmyslně utopila v 50-ti letech dne 8.12.1974 (více na http://www.stovi.info/pomnicky/). Začíná se šeřit, tak přidávám do kroku a přes Olivetskou horu a Bílou kuchyni dobíhám na Hřebínek. Zde je upravená stopa pro bruslaře i pro klasiky. Sněhu asi 5 cm a -5°C. Začínám potkávat lyžaře, kterých jsem během úseku přes Novou Louku až k Rozcestí u Nové Louky napočítal 13. Po Vládní se blížím zpět k Maliníku. Je 16:19 a je stále solidně vidět. Při seběhu v lese na Českou chalupu už se stmívá a do Liberce dobíhám tak nějak po paměti.

Teď si dám na nějakou dobu nucenou pauzu. Sportovní extrémy mám rád (16 Ještědů, Jizerské tisícovky, apod.), ale tohle byl dost drsný extrém. Co se stalo? V noci z 19. na 20. prosince, kdy byl překonán teplotní rekord z roku 1940, bylo v noci – 19,5°C. Každý normální člověk nevystrčí ani nos z baráku a já si to štrádoval z hospody po chodníku bos – na jedné noze byla alespoň ponožka. Omrzliny jsou slušné, nohy opuchlé, zatím nečernají a snad ani nebudou. Kdy já dostanu rozum? Asi nikdy!