>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Dopoledne jsme vlakem vyrazili do Dolánek u Turnova navštívit Dlaskův statek. Po prohlédnutí usedlosti jsme šli na oběd a pak do muzea prohlédnout si různé minerály, zkameněliny a šperky. Poté jsme vyrazili ke Gymnáziu na shromaždiště závodu OB. S Adélkou jsme se zúčastnili kategorie příchozích P2. Trasa pěkná, ale vítr byl dost nepříjemný. Výsledky zde.

Na Dlaskově statku

Cestou do Turnovského muzea

U jedné z kontrol

Trasa

Klobása chutnala

Dívčí bubenická kapela

Přehlídka modelů

Přehlídka modelů

Modelky a manekýni

Před zoologickou zahradou

Nedaleko startu u potoka plného vody

Šnek na stromě – po cestě jich bylo dost

Odchod od Spálené lípy

Louky a lesy na hřebeni nad Oldřichovem

Návštěva posedu

Nedaleko cíle

...a ještě jeden článek před Erzgebirge trophy. Po roce jsme opět zavítali do Lidových sadů. Počasí přálo. Po upálení čarodějnice jsme opekli špekáčky a pak šli plnit úkoly. Poté jsme zašli do Dětského koutku, kde se Adélka vyřádila.

Upálení čarodějnice

Probuzení Růženky

Hádání potravin v Otesánkově kuchyni

Všechny úkoly splněny

V Dětském koutku

Adélka si v Ševcovně hrála s jednou z mnoha her

Adélka na atrakci před Ševcovnou

Valdická brána

Konečně jsme se dostali na lyže, ale šílený počasí – mlha, déšť. Vyzkoušela si, jak se jezdí nebo spíš chodí na lyžích a za půl hodiny, když jí to nebavilo, jsme zase razili zpět do Liberce. Zase za rok – to už to bude určitě lepší.

V Bedřichově

Adélka uvnitř Ještědu nedaleko bufetu

Před muzeem

Přestávka na oběd

Žirafy pod střechou

Zebry ve výběhu

Panda na čerstvém vzduchu

Lvice, která týden na to roztrhala bílou tygřici

Hejno plameňáků

Zvenku a zevnitř, rostliny a živočichové,...

Manželka se pilně učí na zkoušky z autoškoly, a tak jsem byl v pátek a v sobotu v Hradci Králové za sestrou a její rodinou. Aby to bylo trochu pestřejší, tak třetí den hlídání jsme s Adélkou vyrazili za pěkného počasí do Bedřichova. Plán byl jasný – podívat se na Královku. Pokud jsem tam kdy byl, tak už to je tak dlouho, že si to nepamatuji. Taky jsem se těšil. Poté jsme navštívili farmu a dětský koutek u Prezidentské chaty a pokračovali nad Josefodolskou nádrží ke kapličce v Hraběticích. Bylo pěkně a čas nás netlačil, tak jsme pokračovali na rozhlednu Slovanku. Pak sestoupili do Janova nad Nisou, odkud jsme jeli MHD do Jablonce nad Nisou a následně do Liberce.

Před Královkou

Na Královce

U Prezidentské chaty

U malého vodopádu

Pod Slovankou

Na Slovance

Radost z výstupu

Trasa

Odpoledne se celá naše rodina vypravila na tradiční každoroční pálení čarodějnic. Pro děti byla připravena představení z doby inkvizitorů a poté mohly děti plnit úkoly přichystané pořadateli. Počasí přálo, děti získaly ceny a případně opekly špekáčky. Po skončení jsme se přesunuli do nedalekého dětského koutku.

Příjezd k hranici

Chystá se upalování

Nelítostný inkvizitor

Čekání na upálení

Vzplála hranice...

Peklo – jeden z úkolů (pomoc při vaření polévky)

Šípková Růženka

Dětský koutek – vláček,...

...a šlapací kolotoč

Tak letos se to počasí moc nevyvedlo – mlha, sychravo, déšť, po sněhu ani památka. Část fauny se odvážilo vylézt z brlohů, tak jsme přeci jenom něco viděli.

Zlatý takin

Nosál

U velbloudů

Kozorožec

Orel východoevropský

Ne, nic se nestalo, lanovka nespadla. Avizovaný výlet lanovkou se vydařil. S Adélkou jsme od tramvaje došli k lanovce, lanovkou na Ještěd a odtud dolů do Liberce. Po cestě maliny, ostružiny a borůvky. Konečně jsem se dostal z víru pracovního stresu a nestíhání – alespoň na výlet. Překvapilo mě, že Adélka ušla 8 km bez toho, aniž by řekla, že jí bolej nožičky.

Nedaleko lanovky

Pohled z lanovky na Liberec

Tak s běháním je zatím šlus. Pokračuje rekonstrukce bytu, tentokrát 2.etapa. Tomu se říká „ideální dovolená".

Část dětského pokoje

Tak letos potřetí a naposled jsem se vydal na lyže, ale s tím rozdílem, že tentokráte jsem si vzal na záda krosničku a do ní dceru Adélku. Byl to trochu netradiční výlet, kdy jsem se musel srovnat při bruslení s přenášením 20-ti kilové váhy. Žádná prdel, ale nakonec jsem se do toho docela vžil. Zvládl jsem i trošinku svažitější úsek z Maliníku včetně podjetí spadlého stromu přes cestu. Pěkných 20 kilometrů ve slunečném počasí jsme zakončili v nekuřácké restauraci Česká chalupa.

Adélka na Hřebínku

Na Nové Louce

V restauraci Česká Chalupa

Trasa

Po dopoledním výběhu, obědě a dvouhodinovém spánku jsem vyrazil s Adélkou na basket, v letošním ročníku už podruhé. Strašně se těšila na Kondora, člověka převlečeného do masky. Posledně se bála podat mu ruku, když ji podával křídlo. Teď jsem ji měl na ramenou a jak byla větší, hned měla více odvahy.

Kondoři se dostali loni do extraligy a skončili na pěkném 7. místě ze 14-ti účastníků. Letos jim to moc nejde. Sice první 2 zápasy vyhráli, ale od té doby nic.

Při odchodu jsem chtěl Adélku vyfotit s Kondorem, ale veliká postava s holou hlavou, velkým zobákem a velkým rozpětím křídel ji naháněla strach.

Tak snad příště 9.11.2007.

Kondor kecá s dětmi

Roztleskávačky

Jak jsme byli na borůvkách II – 19.8.2007

V sobotu výběh a v neděli výlet, tak to má být. V Jizerkách je chladno, a proto by mohly být ještě nějaké borůvky na keříkách. Ze začátku bylo vše otrhané, ale čím dál od civilizace, tím více borůvek. Nakonec jsme došli na konec Kanálu a začali se sběrem. Adélka sice měla plecháček, ale sbírala stejně jenom do pusy. Když ji to přestalo bavit, začala sbírat různé prašivky do pytlíčku. Děsně ji to bavilo. Naštěstí nic neochutnávala. Nasbírali jsme sice jenom 2 litry, ale aspoň něco. Hlavně, že se výlet vydařil.

Borůvek bylo na Kanále poskrovnu ve srovnání s lesy v okolí Hřebínku

Ve 22,5 měsíce od narození absolvovala Adélka svůj první závod v kategorii HDR (rodiče s dětmi). Mapovala Míša (manželka) a Adélka s čipem razila kontroly. Pípaní (signál pro správné označení kontroly) se jí náramně líbilo a pozorování srnky v lese jakbysmet. Jako nejmladší účastník z celého startovního pole ani nebyla poslední. A i kdyby, není důležité vyhrát, ale zúčastnit. A když je pěkné počasí, tak není co řešit.

Ilustrační foto + zakreslená trať HDR

Tak konečně jsem se letos dočkal. Něco napršelo, podhoubí ožilo a našel se i čas na krátký výlet do lesa pod Ještěd s celou rodinou. Ve smrkovém lese jsme nějaké kozáky nebo křemeňáky neočekávali, ale nějaký ten hříbek taky na nás mohl zamávat. Výsledkem byla krásná procházka, spokojenost manželky, radost v očích a časté výkřiky Adélky „houba, houba" a půlku menšího košíku růžovek.

Když je kvůli teplu příroda v předstihu, tak proč by nemohli být už borůvky?!? Vyrážíme vlakem do Dolánek u Turnova. V restauraci Zrcadlová koza se naobědváme a strmým svahem se dostáváme do vesnice Záholice. Zde se napojujeme na červenou turistickou značku. Adélka si hoví v krosničce a pozoruje faunu a floru Klokočských skal. Borůvčí je obsypané pouze zelenými plody, semtam i kyselé nafialovělé bobule. Tak teda nic. Od Klokočských průchodů to směřujeme po vozové cestě do Bělé a do Turnova. Po cestě ochutnáváme už téměř zralé třešně a u silnice sbíráme žampióny. Vláčkem jedeme zpět do Liberce. Rodinný výlet je u konce se slovy známé písničky "...nezmokli jsme a jsme tu a jsme tady.".

Tudy vede cesta

Adélka v krosničce

Strmé Klokočské pískovce

Vyčerpaní

Mládě ptáčka zpěváčka

Třešně

Malý nenasyta

Večeře v turnovské restauraci